Tajemství krve

Pletichaření

Ráno po vášnivé noci se Morgana vzbudila sama. Zalekla se, co se stalo, jestli ji její švagr jen nevyužil a zase uprchl pryč. Rychle přes sebe hodila noční košili a šla se podívat do jeho pokoje. Ani se nenamáhala zaklepat a ihned vstoupila dovnitř. Nikdo nebyl uvnitř a nikde ani nebylo znát, že by v něm někdo přebýval.
,,Zmetek,” křikla a naštvaně sešla dolů se nasnídat.
K jejímu překvapení na chodbě spatřila Garveye vybavovat se s nějakým mužem. Oddechla si, že neudělal tu zbabělost, kterou od něj očekávala. Nahodila vlídný úsměv a vmíchala se do rozhovoru.
,,Děje se něco?” ptala se milým tónem.
,,Budu se muset ještě dnes vrátit na hrad,” odpověděl ustaraně Garvey.
,,Aha,” povzdechla si nespokojeně Morgana a chystala se odejít, když vtom ji Garvey chytl za ruku.
,,Počkej,” pravil k ní a muži dal povel k odchodu.
,,Takže mi chceš říct, že jsi mě jenom využil? Ostatně jako vždycky,” pokračovala nepříjemně lady.
,,Chápu, že jsi naštvaná, ale to s tím nijak nesouvisí. Nechtěl jsem, aby jsi si tohle o mně myslela. Vyskytly se nějaké problémy a musím odjet,” pravil vlídně Garvey.
,,Problémy máš akorát v hlavě. Na hradě na tebe čekají obě tvé milované, ale kdyby jsi alespoň jednu z nich doopravdy miloval, jak říkáš, nikdy by ses se mnou nevyspal,” pokračovala agresivně dívka.
Garvey se zarazil. Vůbec nevěděl, co jí na to má odpovědět.
,,Nevíš, co říct? Já ti to usnadním. Miluješ mě. Miluješ moje nové já, ale miloval jsi i to staré,” pousmála se Morgana.
,,Pleteš se,” vyvrátil její slova Garvey a odešel ven. Morgana se nenechala jen tak lehce odbýt a spěchala za ním. Před klášterem již čekali všichni královi vojáci a už se čekalo jen a jen na něj. Garvey se vyhoupl na koně a pohlédl na tmavovlasou dívku stojící u dveří.
,,A co já?” ptala se zklesle, jelikož čekala, že i ona odjede.
,,Ještě několik dnů si tu pobudeš. Třeba tě přejde i to nezdravé sebevědomí,” odpověděl Garvey, dal povel k odjezdu a se všemi ostatními odjel pryč.
,,Zmetek. Už tady nevydržím ani minutu,” špitla si pro sebe lady a začala přemýšlet o útěku. Ihned však přestala, protože usoudila, že to není dobrý nápad, že tak by se do hradu nedostala. V tom ji napadlo něco mnohem lepšího. Šťastně se rozutekla do svého pokoje, vzala papír, pero a začala psát.
,,Milý Lorcane, vím, že jsme se dlouho neviděli, ale také vím, že to co mezi námi bylo, nevymizelo. Během posledních několika týdnů jsem se dostala znova do problémů a jsem zavřená v klášteře u svaté Anny. Už to tu nezvládám. Nevydržím zde ani minutu. Proto tě prosím, vem pár mužů a v převlecích zaútočte na klášter. Nešetřete žádnou řeholní sestru. Mohla by někoho z vás poznat a tak by jste se dostali do problémů. Až se odtamtud dostanu, našim citům již nebude nikdo stát v cestě. S láskou tvá Morgana.”
Dívka dopsala poslední slova a sama se divila, co dokázala navymýšlet. Lorcan byl jeden z velitelů vojsk jejího otce a dříve do ní byl beznadějně zamilovaný, ale ona si s ním jenom zahrávala a jeho city nikdy neopětovala. Tentokráte se jí opět hodilo mít jej na své straně. Dopis složila, vložila jej do obálky a tu ještě nechala zapečetit. Dopis schovala pod sukni a šla najít někoho, kdo by jej mohl doručit. Bez váhání šla ven, když vtom ji zastavila jedna z jeptišek.
,,Kam jdeš?” ptala se jí nepříjemným tónem.
Morgana se polekala, ale nechtěla lhát, protože věděla, že čas od času se v klášteře objeví muž, který přináší dopisy.
,,Mám psaní, které bych chtěla doručit svému blízkému příteli. Jistě o mně má starosti,” odpověděla vlídně.
,,Zítra přijde ten hoch s dopisy. Předám mu ho, aby jej nechal doručit,” pravila řeholnice a již natahovala ruku pro dívčino psaní.
,,Ne. Raději mu jej předám sama,” pousmála se falešně lady, jelikož jí vůbec nedůvěřovala a odešla do svého pokoje.

Ahoj. Máme tady další kapitolu. Snad se bude líbit a děkuji za všechna přečtení. 😊💖