Tajemství krve

Trest

Zatímco měla komtesa eso v rukávu, které hodlala co nejdříve použít, Morgana byla spokojená, jako nikdy. Vůbec ji nenapadlo, že by ji nekdo mohl ohrozit. Tedy dokud nespatřila jednu z řeholních sester, které potkávala denně v klášteře.
,,Co ta tady sakra dělá?" špitla si pro sebe.
Už přemýšlela nad tím, jak by se jí zbavila, než zahlédla další známou osobu, která kráčela k sestře. Byl to Lorcan, bývalý voják, který kvůli ní zabil sestry z kláštera, ale podle všeho ne všechny. Právě pomáhal řeholnici při chůzi a společně mířili do hradu. Morgana poznala, že něco není v pořádku a rozhodla se je sledovat. Postupně procházeli různými chodbami, až se dostali před královu pracovnu. Lorcan se ještě něco řeholnice ptal, ale po následném zaklepání vešli dovnitř. Morgana se přiblížila k zavřeným dveřím a snažila se poslouchat. Dveře však byly dosti tlusté, takže nikdy nezaslechla celou větu, avšak z útržků jí došlo, že se jedná o to, co si myslela. O to, jak nechala vyvraždit celý klášter. Věděla, že pokud ještě chvíli zůstane na hradě, nemusí to dopadnout dobře. Rychle se rozběhla a mířila sbalit si všechny věci ve svém pokoji. Vtom však vrazila do velké, keramické vázy, která stále na chodbě a po pádu se celá rozsypala. Morgana se snažila rychle zvednout, ale to už se otevřely dveře z Garveyovy pracovny, z nichž vyběhli dva vojáci a ihned ji táhli dovnitř. Lady věděla, že se dostala do velkého problému ze kterého není uníku.

Postavili ji naproti králova stolu a stále ji pevně drželi, aby nemohla uniknout.
,,Lady Morgano, doslechli jsme se, že jsi se domluvila se svým přítelem a jeho vojáky, aby vyvraždili klášter ve kterém jsi byla uvězněna. Je to tak?” ptal se ji povýšeným a opovrhovačným tónem Garvey po jehož boku stála šťastná Eliza.
,,Tohle tvrdí kdo? Máte snad nějaké důkazy? Můžu Vás ujistit, veličenstvo, že to jsou pouhé výmysly,” pravila klidně lady a nenápadně pozorovala Lorcana a řeholní sestru, kteří stáli po její pravé straně.
,,Morgano, nehrej tady divadlo. Všichni víme jak to bylo,” přistoupil k ní naštvaně Lorcan.
,,Prosím? A ty jsi kdo? A co si to jo mně vůbec dovoluješ?” vyjela po něm nadřazeně.
,,Takže popíráš, že jsi tohoto muže někdy viděla a že za ten zločin můžeš ty?” ptal se král.
,,Samozřejmě,” odpověděla přesvědčivě Morgana.
,,A co je tedy tohle?” pousmála se Eliza a hodila na stůl, který jí před chvílí dal Lorcan.
Morgana znervózněla. Poznala, že je to ten ve kterém psala vojákovi, ať ji odveze z kláštera a všechny jeptišky zabije.
,,Nějaký dopis,” odfrkla si lady a snažila se zakrýt svou nejistotu.
,,Jen tak nějaký? Myslím, že ho dobře znáš. Jsi tady dokonce i podepsaná,” usmála se Eliza.
,,Tohle všechno je lež. Veličenstvo, nikdy bych nic takového neudělala. Musíte mi věřit. Všechno si to vymysleli,” zapírala dále Morgana a dokonce si i klekla před krále.
,,Nevěřím ti. Důkazy i svědci mluví proti tobě. Takže je jediná možnost. Stráže! Ihned ji dejte do vězení. O jejím rozsudku se ještě rozhodne,” přikázal král.
V tu chvíli ji opět chytli oba zbrojnoši a táhli ji pryč. Morgana poprvé neskrývala svou slabost a pomalu se jí začaly po obličeji kutálet slzy. Věděla, že tímto pro ni život končí.

Ahoj. Jsem tu s novou kapitolou. Snad se bude líbit a děkuji za všechna přečtení 😍💓