Tajemství krve

Rodiče

Mezitím, co Morgana otráveně kráčela za svými rodiči, pozval je Garvey do své pracovny. Byl potěšen z toho, že přijeli a doufal, že si odvezou svou dceru, která mu v poslední době dělala problémy.
,,Posaďte se. Jsem rád, že jste dorazili. Přejete si po té dlouhé cestě něco na jídlo a na pití?” ptal se hostů zdvořile jejich švagr, když se usadili ke stolu.
,,Nebudu to zdržovat. Přijeli jsme za naší dcerou. Zaslechli jsme, že je u Vás. Kde je?” ptal se postarší muž v drahým obleku.
Když to zaslechl Garvey, jeho nálada se ještě zlepšila. Teď byl přesvědčen, že se své nesnesitelné švagrové konečně zbaví.
,,Už jsem pro ni dal poslat. Měla by tu být co nevidět,” odpověděl šťastně.
Jen co to dořekl, rozletěly se dveře a v nich stála Morgana, která jeho nadšení rozhodně nesdílela.
,,Holčičko,” rozutekla se k ní matka a začala ji objímat, ale tmavovláska tam stála jako socha i s lhostejným výrazem.
,,Ty se ještě stále zlobíš?” divila se starší žena, když jí dcera nevěnovala ani jediný pohled.
,,Divíš se? Dva roky jsem byla sama zavřená v klášteře jenom proto, že si to tvoje milovaná dcera přála. Ani jednou jste za mnou nikdo nepřijeli, ani jednou jste neodpověděli na můj dopis. Byla jsem vám lhostejná. Tak teď jste mi lhostejní vy,” pravila podrážděná dívka.
,,Chovej se slušně! Vidím, že tobě nepomohli ani v klášteře. Ba naopak. Ztratila jsi i úctu k rodičům!” okřikl ji otec.
,,Nikdy jste nebyli mími rodiči. Není důvod, abych k vám byla uctivá. Vždy jste měli radši Noreen. Byla to dokonalá dcera, tak ať je i vaší jedinou dcerou!” křičela dál Morgana.
V tu chvíli se její otec již neudržel. Vstal ze židle a dal jí facku. Dívka se chytla za bolavou tvář a pohlédla na něj nenávistným pohledem. Nebylo to totiž poprvé, co ji udeřil.
,,No tak. To by stačilo. Pojďte to vyřešit
v klidu,” přerušil je Garvey, který vycítil, že by to nepokračovalo dobře.
,,Já s nimi nemám co řešit,” odsekla dívka a uraženě odešla. Zničeně šla chodbou a stále se držela za tvář. Posadila se na první schod a začala brečet. Nesnášela, když jí někdo fyzicky ubližoval.

,,Pokud chcete vaši dceru odvést, nemám s tím sebemenší problém, jen s ní mějte trpělivost. Pochopte, že strávila hodně času opuštěná. Bude chvíli trvat, než si na všechno znovu zvykne,” pravil král.
,,To nemáme v úmyslu. Taková byla i předtím. Zkrotne jedině až se vdá,” odpověděl dívčin otec.
,,Máte pravdu. Pokud by jste jí chtěl najít vhodného manžela, rád Vám nějaké doporučím,” nabízel Garvey.
,,My jsme spíše mysleli, že to Vy byste se s ní oženil. Měli jsme to tak udělat už před dvěma lety. Morgana by se konečně naučila chovat a Noreen mohla být ještě mezi námi,” pravila smutně Morganina matka.
,,Co prosím? Ne. V žádném případě. Připravil jsem vás už o jednu dceru. Najděte jí někoho vhodnějšího,” nesouhlasil striktně Garvey.
,,Už jsme prošli všechny vhodné možnosti a myslíme si, že jste ten nejlepší, kdo by se o ni dokázal postarat a odnaučit ji té vzdorovitosti a dětinskosti,” naléhal dál postarší muž.
,,Mám dojem, že jste to nepochopil, vévodo. Já si Vaši dceru nevezmu. Jsem zasnoubený s jinou. Minule jsem s Vaší nabídkou na sňatek souhlasil, protože jsem neměl na výběr, ale tentokrát chci být v manželství šťastný. Takže si vemte svou nevychovanou dceru a odejděte,” rozkazoval král.
,,Kdepak. Morgana zůstane tady jako Vaše švagrová, ať se Vám to líbí nebo ne,” postavil se proti králi jeho tchán a po těchto slovech se svou ženou odcházeli pryč.
Garvey za nimi ještě spěchal, aby je přemluvil.

Když zaslechla plačící Morgana, jak se někdo blíží, rychle si utřela slzy a schovala se za jeden z dlouhých závěsů a poslouchala.
,,Vévodo, počkejte,” volal na svého tchána Garvey.
,,Bude to jak jsem řekl. Morgana zůstane tady!” křikl muž a i nadále pokračoval v cestě. Zato jeho žena se odpojila a vyčkala na svého švagra.
,,Pochopte, bude to tak lepší. Třeba se tady s někým seznámí a bude moci být šťastná a třeba nám jednou i odpustí,” pousmála se vévodkyně a spěchala za svým manželem.
Garvey už se dále nenamáhal je přesvědčovat. Bylo mu jasné, že to je zbytečné, že je jen tak nepřemluví. V tu chvíli zaslechl v blízkosti tichounké zavzlykání. Popošel k jednomu z oken a strhl závěs na stranu. Za ním se schovávala jeho plačící švagrová. Byl překvapený. Nikdy si ji nedokázal představit jako smutnou a zlomenou. Teď to však viděl na vlastní oči.
,,A heleme se. Lady Morgana McKinley,” pousmál se Garvey.
Dívka se zlekla, rychle setřely posledních pár slz, které se ještě kutálely po jejím obličeji a zatvářila se nepříjemně, jako obvykle.
,,Uhni mi z cesty!” křikla na něj drze.
,,Chováš se jako silná žena, které je všechno lhostejné, ale ve skutečnosti jsi zranitelná, jako tvoje sestra.”
,,Nejsem jako ona. Jsem silnější a sám to brzy zakusíš na vlastní kůži. Nebo spíše tvoje milovaná. Už jsi zapomněl? Čas vám běží. Tak se nestarej o mě a mou rodinu a naposledy si s ní užij,” pousmála se falešně dívka, strkla do něj a odcházela.
,,A přestaň mi vyhrožovat. Tím ničeho nedokážeš. Kdyby nebylo tvého otce, už by jsi byla někde v žaláři. Tak si to laskavě uvědom a začni se podle toho chovat,” pravil k ní ještě Garvey, ale ona si z toho nic nedělala a i nadále pokračovala bezstarostně v cestě, jakoby jej ani neslyšela.

Ahoj. Tady je další díl. Doufám, že se líbil a předem děkuji za všechna přečtení. 💞