Tajemství krve

Jablkový koláč

Dny ubíhaly a vypadalo, že se Morgana polepšila, avšak opak byl pravdou. Na řeholní sestry se snažila chovat mile a dělat všechno, co jí řeknou, ale to byla jenom přetvářka. Uvnitř byla stále plná hněvu.

Přiblížel se den, kdy měl dorazit její švagr a to se snažila ještě více. Dokonce se mu rozhodla na usmíření s pomocí několika sester upéct koláč z jablek.
,,Už jsou tady!” křikla jedna z jeptišek, když v dálce zahlédla vojáky s rudými prapory.
Morgana mírně znervózněla a postavila se k oknu. Vojsko se pohybovalo rychle.
,,Ty nejdeš?” tázala se jí další sestra, která s ostatními spěchaly krále přivítat ke dveřím.
,,Počkám tady,” pousmála se nejistě dívka a očima stále sledovala přibližující se vojáky.

O několik minut později stanuli všichni u kláštera, kde je přivítala matka představená.
,,Vítejte,” řekla a lehce se se všemi ostatními sestrami uklonila.
,,Buďte zdrávy,” pozdravil je Garvey a sesedl z koně.
,,Kde je?” ptal se podrážděně, jelikož nikde neviděl svou švagrovou a obával se, že mohla utéct.
,,Zůstala uvnitř,” odpověděla jedna z jeptišek.
,,Buďte na ni hodný. Snaží se. Za těch pár dnů, co je tady, udělala velké pokroky,” pousmála se matka představená.
,,Pokud je tomu opravdu, jak říkáte, tak budu jedině rád,” pousmál se Garvey a v doprovodu sester odešel za svou švagrovou.

Jakmile dívka zpozorovala, že se blíží, spěchala do jídelny, kde bylo připraveno jídlo pro hosta a skryla uvnitř. Nechtěla, aby jejich setkání pozorovala desítka jeptišek.
,,Kde je?” ptala se abatyše, když dorazili na místo, kde dívku ponechaly.
,,Nevím, před chvílí tady byla,” odpověděla jedna ze sester.
,,No jistě. To je celá ona. Chvíli ji nikdo nehlídá a hned uteče,” zašklebil se Garvey.
,,Někde tady musí být. Třeba si jenom odskočila. Zatím se po cestě posilněte a my ji najdeme,” pousmála se vrchní sestra a poslala souhlasícího krále do jídelny.

K jeho překvapení, když vešel dovnitř, u stolu seděla dívka, kterou znal. Ihned zbystřila, když zahlédla vcházet hosta a začala se nuceně usmívat. Věděla, že pokud chce počítat z odchodem, musí být milá a hlavně mu nic nevyčítat.
,,Ahoj. Po té cestě ti jistě vyhládlo. Něco jsem přichystala. Posaď se,” pravila vlídně a nakrájela pár kousků koláče.
Garvey byl překvapen. Nikdy by do ní neřekl, že může být takhle milá. Nevzpíral se, poslušně se posadil a začal jíst.
,,Tohle jsi pekla sama?” zeptal se.
,,Jistě,” usmála se Morgana.
,,Povedl se ti.”
,,Děkuji.”
,,Slyšel jsem, že ses změnila. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Myslel jsem si, že zase hraješ nějakou hru a při první příležitosti utečeš, ale mýlil jsem se. Přijdeš mi jako vyměněná.”
,,Ano. Změnila jsem se. Nemůžu být stále uzavřená v minulosti a plná hněvu. Musím přijmout, co se stalo a začít nanovo, jako lepší člověk a ty by jdi měl také.”
,,Dobře. Popřemýšlím o tom, ale slyšel jsem, že mi chceš všechno odpustit a že mám obhájit své jednání.”
,,Prosím tebe, hlavně nic neříkej. Jenom to zkazíš. Už jsem ti odpustila,” přerušila jej dívka.
,,To ani nechceš vědět, proč jsem se tak choval?”
,,Ne. Jenom by jsi to zhoršil. Nechci přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby jsem se chovala jinak. Nechci být uzavřená v minulosti. Důležitá je přítomnost.”
,,To jsem rád. Vypadá to, že ti pobyt tady opravdu prospívá.”

Ahoj. Tady je další kapitola. Doufám, že se líbila a předem děkuji za všechna přečtení. 💖😘