Tajemství krve

Konec všeho dobrého

Morgana se již několik týdnů povýšeně procházela po hradě. Ukázalo se, že její těhotenství je pravdivé a tím, že čekala královo dítě, stala se prakticky nedotknutelnou.
Její přítomnost však ze všech nejvíce vadila komtese, která postupně ztrácela své postavení po králově boku.
,,Jak ji tady ještě můžeš trpět? To nevíš, jak ti ničila život a teď ji tady chceš ukrývat a to i s bastardem, kterého má s kdoví kým?” rozčilovala se Eliza.
,,Nemluv tak! Je to jediná žena, která mi dokázala počít syna! Mohla ses více snažit a byla by jsi na jejím místě!” křičel na ni Garvey.
,,Dávala jsem ti všechno a pořád to bylo málo!”
,,Asi ses málo snažila a teď odejdi, chci být sám...” odbyl ji král a usadil se do svého křesla.
,,Zapomněl jsi na naši svatbu? Jak si tě mám vzít, když chceš vychovávat dítě jiné ženy?” tázala se zoufale komtesa.
,,Nemusíš si mě brát. Přípravy na náš sňatek jsem již odvolal. Žádná svatba nebude a už tě tady vůbec nechci vidět. Sbal si své věci a do večera opustíš hrad,” přikázal Garvey a klidně si listoval mezi hromadou papírů na stole.
Komtesa se neopovažovala mu odporovat a tak plna hněvu odešla a zuřivě za sebou práskla dveřma.

Zatímco se komtesa zuřivě balila na cestu pryč, Morgana zavítala do Kenniny apotéky. V tichosti si prohlížela sušené byliny a přičichávala k nim. Dávalo jí to pokoj na duši. Když mladá léčitelka konečně zpozorovala, že je někdo u ní, rychle přispěchala.
,,Přejete si něco?” ptala se, aniž by viděla, kdo je tou osobou.
,,Ne, jenom se koukám,” odpověděla poklidně Morgana a i nadále pokračovala v pochůzce po krámu.
,,Zníte teď mnohem spokojeněji, než dříve. Těhotenství s Váma dělá zázraky,” poznamenala Kenna a mířila k ní.
,,To tahle situace. Jeho Veličenstvo král vyhodil tu couru Elizu. Měla jste ji vidět, když od něj odcházela. Její sen stát se královnou je v troskách. Opět jsem si vzala, co mi patří,” pousmála se lady.
,,Opravdu si myslíte, že se tak lehce vzdá nebo že nepřijde mladší, která Vám všechno vezme? Pokud vím, tak Váš rozsudek je pouze pozastaven,” vyptávala se léčitelka a svými slovy zasela v Morganě zrnko nejistoty. Tmavovláska chvíli mlčela. Její slova ji poněkud zaskočily.
,,To nevím, ale já udělám všechno proto, abych nic neztratila.”
,,Tohle si myslela i Vaše sestra a jak dopadla. Nakonec ji to zlomilo. On ji zlomil. Pokud Vám to ještě nedošlo, náš král není schopen nikoho milovat. Jen sám sebe. Až mu dáte syna, odkopne Vás a pošle za Elizou. ”
,,A co mám tedy podle Vás dělat? Vzdát se toho, co mi patří? Garveye i života v pohodlí? Nejsem tak slabá, jako Noreen. Vím, jak si udržet muže,” snažila se působit sebevědomě lady a po těchto slovech odešla pryč. Musela uznat, že její slova ji rozrušila, ale snažila se na to nemyslet a pokoušela se být jistá svými dovednostmi, ale marně. Musela se přesvědčit, zda ji Garvey bere jako ženu, kterou miluje, nebo jenom jako někoho, kdo mu porodí syna.
Slušně zaklepala a vešla dovnitř jeho kanceláře. Seděl za hromadou papírů a stále něco sepisoval. Když zahlédl Morganu, ani se nenamáhal vstát.
,,Co tě sem přivádí?” ptal se ne zrovna nadšeně a i nadále se věnoval své práci.
,,Víš, něco mě trápí. Chováš se ke mně chladně a mě to ničí...”
,,Mluvíš, jako Noreen,” skočil jí do řeči král.
,,Nech mě domluvit. Chci vědět pravdu. Miluješ mě nebo jsi se mnou jenom kvůli našemu dítěti?”
,,Jistě, že tě miluju.” odpověděl bezmyšlenkovitě Garvey, avšak bez jakéhokoliv náznaku emocí.
,,Tak, jak jsi miloval Elizu, kterou jsi teď vyhodil na ulici?” vyptávala se dále Morgana.
Její slova krále zaskočila.
,,Nezatěžuj tím svou hezkou hlavičku a raději odpočívej. V těhotenství by ses těmito hloupostmi neměla zaobírat, ” pravil bezstarostně Garvey a i nadále listoval v listinách.
Morganu zaskočila jeho odpověď. Myslela si, že se alespoň bude snažit jí říct, že ji neopustí. Bez dalších otázek raději odešla smutně do svého pokoje. Konečně věděla, že její city nejsou opětované. Bez promýšlení si ihned začala balit věci. Do truhly naskládala všechny své cennosti a oblíbené šaty. Nechala si přichystat kočár a jakmile měla všechno sbaleno, požádala sluhy, aby věci co nejrychleji odnesli ven. Na nádvoří se naposledy podívala na hrad a také na okno pracovny krále Garveye. Malinká část v ní stále věřila, že by si jejího odjezdu ještě všimnul a pokoušel se jí to rozmluvit, ale marně. Rychle nasedla do kočáru, aby si to sama nerozmyslela, ihned dala povel k odjezdu a vyrazila na dlouhou cestu a od té doby ji nikdo z hradu a jeho okolí neviděl.

Ahoj. Tak jsem konečně tady i s konečnou kapitolou. Doufám, že se líbila a i celý příběh a moc děkuji za všechna přečtení a že jste to se mnou vydrželi až do konce. 😘💙