Tajemství krve

Zrada

Skoro celý zbytek dne strávila zavřená uvnitř. Vyšla z něj pouze na oběd. K večeru se však konečně vzchopila a usoudila, že je na čase, aby se přestala litovat. Stoupla si před nástěnné zrdcadlo ve svém pokoji a začala promlouvat ke svému odrazu ve skle.
,,Máš to za potřebí? Fňukáš tady, jako Noreen. Ty přeci nejsi jako ona. Jsi lepší, silnější. Jen tak něco tě nepoloží. Vzchop se! Pokud chceš uspět, musíš se soustředit na tisíc procent a poté dosáhneš toho, po čem toužíš,” pousmála se záludně dívka. Upravila si vlasy a spěchala na večírek o kterém jí říkala komtesa Eliza.

V sálu se shromáždil snad celý královský dvůr. Hrála romantická hudba a všude poskakovalo služebnictvo s plnými tácy jídla. Co nevidět se dostavil i král. Hudba utichla a všichni na něj upřeli svou pozornost.
,,Jsem rád, že jsme se zde sešli v tak hojném počtu. Asi si říkáte, co se děje, že jsem se rozhodl tuto slavnost uspořádat tak narychlo. Jistě všichni víte o nešťastném osudu mé zesnulé ženy a i to, že jsem bez dědice. I když to je teprve pár dnů, nemůžu dále smutnit. V mém životě se objevila žena, která mi otevřela srdce,s níž  chci založit rodinu a prožít zbytek života. A rozhodl jsem se s ní co nejdříve oženit.”
V tu chvíli Morganu bodlo u srdce a bylo jí jasné, že se svým plánem nemůže dlouho otálet, jinak bude všechno ztracené. Již déle nevyčkácala a podrážděně se prodírala stojícími davy šlechticů směrem ke dveřím. Rychle vběhla na chodbu, kde odcizila jednu z vystavených, drahých dýk. Schovala si ji pod sukni a hodlala jít za Kennou, která se večírku na svou počest neúčastnila, když vtom ji někdo vyrušil.
,,Morgano, kam odcházíte?” ptala se světlovlasá komtesa.
,,Jdu vykonat svůj plán,” odpověděla jistě dívka.
,,Neříkala jste, že se oslavy nezúčastníte?”
,,Rozmyslela jsem si to. Máte s tím snad nějaký problém?”
,,Vůbec ne, ale měla byste si lehnout. Nevypadáte moc dobře. Ráno moudřejší večera,” pousmála se Eliza.
,,Tentokráte Vás neposlechnu. Je čas se té čarodějnice zbavit. Nebo jste snad přesvědčená o opaku?”
,,Ba naopak, ale pokud o tom přemýšlíte, měla byste se nejdříve přichystat k útěku. Sbalit si věci a nechat připravit koně. Takhle nepřipravená byste to nemusela stihnout. Nechte to zítřek,” rozmlouvala tmavovlásce komtesa.
,,Tak dobrá. Přeci do svatby času dost,” zalhala Morgana, aby jí dala dívka konečně pokoj a oskráčela do svého pokoje.

Během několika minut si sbalila svých pár věcí. A vyčkávala, až oslava skončí svírající dýku v dlaních. Po půlnoci se z chodby začaly linout opilecké řeči, což byl náznak toho, že brzy bude vše u konce. Když asi o hodinu později byl všude úplný klid, vstala z postele, vzala s sebou malou svítilnu, nůž a nenápadně vyšla z místnosti. V tichosti kráčela chodbami cestou, kterou znala. Brzy stanula u jedněch dveří, zatáhla za kliku, avšak byly zamčené.
,,Sakra..,” špitla si pro sebe.
Vytáhla z účesu jednu ze sponek a strčila ji na místo klíče. Lehce pootočila a bylo to. Dveře se otevřely. Tiše vklouzla dovnitř a zaslechla zvuky z vedlejšího pokoje. Přesně tohle předpokládala. Tentokráte však dosti znejistěla. Byla krůček od toho, pomstít se svému švagrovi. Bez váhání popadla i za druhé dveře, které vedly do jeho ložnice, rychle cukla s klikou a vešla dovnitř. Svítilna, kterou měla v ruce ozářila téměř polovinu pokoje a to i postel ve které byly dvě vyděšené a překvapené osoby. Avšak nebyli jediní. I lady Morgana byla dosti překvapená. Vedle krále totiž neležela stejná blondýna, jako minule.
,,Elizo! Ty zpropadená lhářko! Mrcho! Děvko!” křičela naštvaná Morgana, která poznala svou i sestřinu bývalou kamarádku.
,,Morgano, uklidni se! Snaž se ovládat. Brzy bude všechno v pořádku. Brzy ti pomůžeme a budeš moci přijet i na naši svatbu,” snažila se ji uklidnit komtesa, která se z ní snažila díky hysterickému výstupu blázna.
,,Ne. Odteď nebude nic v pořádku ty zmije! Já ti věřila. Má sestra ti věřila! Couro!”
,,A ty! Tohle je ta žena, co ti otevřela srdce? A co ta léčitelka, jak jsi říkal, že ji miluješ. To byla jenom hra?!”
,,Jistěže. Copak jsi si myslela, že bych mohl milovat někoho prostého původu? Byly to jenom hloupé kecy, které měly zmást tebe i ji,” odpověděl bezstarostně král.
,,No jistě. Vždycky myslíš jenom na to, aby ti měl kdo zahřát postel. Ale tentokráte to nenechám tak. Neodejdu, aniž bych nepomstila svou sestru,” pravila rozzuřeně dívka a vytahovala nůž, když vtom ji zezadu chytli za paže dva muži. Dosti se polekala. Byli to dva královi zbrojnoši. Věděla, že teď je v úzkých.
,,Lady Morgano, pro tvé dobro budeš převezena do klášterní nemocnice u svaté Anny, kde o tebe bude nejlépe postaráno. Snad ti konečně pomůžou a brzy se uzdravíš,” oznamoval jí klidný Garvey.
,,Cože? Ne! Já nejsem nemocná!” bránila se dívka.
Ale její slova byla marná. Král dal znamení svým mužům a ti ji v temné noci vyvedli ven z hradu a poslali kočárem pryč.

Ahoj. Jsem tady s novou kapitolou. Snad se bude líbit a děkuji za všechna přečtení. 😻💝