Tajemství krve

Život na hradě

Čas plynul a vypadalo to, že je všechno v pořádku. Eliza se smiřovala s tím, že Garvey Morganu z hradu nevyhodí. Ačkoliv by to nejraději udělala sama, nechtěla riskovat svou svatbu s králem a vlastně i svůj život na jeho dvoře. Ani Morgana se nevěnovala pletichaření, jako doposud. Měla to co chtěla. Královu přízeň skoro každičký den.
,,Proč už musíš zase odejít," povzdechla si a ještě silněji se k Garveyovi přitiskla.
,,Mám povinnosti. Nemůžu strávit celé dny s tebou v posteli i když by se mi to líbilo. A pak je tu..."
,,Tvoje snoubenka. Já vím," přerušila jej lady a při vzpomínce na Elizu raději vstala a začala se oblékat.
,,Když jsem s tebou, tak na ni ani nepomyslím, ale ty ji vždy připomeneš. Chtěl jsem říct návštěva architekta, který zrekonstruje ten klášter, kde jsi byla zavřená."
Morgana znervózněla.
,,Který z nich myslíš?" tázala se, ale ačkoliv jí to bylo jasné a snažila se zachovat úsměv na tváři.
,,Ten, kde zabili ty sestry. Vím, že to jsou nepříjemné vzpomínky, ale to místo potřebuje opravit a také musí začít brzy znovu fungovat," vysvětloval král.
,,Jistě," odsekla bez zájmu dívka.
,,Co se děje?" ptal se Garvey který zpozoroval, že s Morganou není něco v pořádku.
,,Nebylo to pro mě lehké a nerada na to vzpomínám," vymlouvala se lady.
,,Chápu. Omlouvám se," vstal král, objal dívku a začal ji zahrnovat polibky.
,,Měl by jsi už jít. Nemůžeš nechat toho architekta dlouho čekat," pousmála se Morgana.
Garvey ji naposledy políbil a odešel pryč.

Zatímco se král čím dál častěji setkával s Morganou, jeho snoubenka, komtesa Eliza se snažila urychlit přípravy na svatbu. Doufala, že po obřadu už bude Garvey jenom její. Jednou, když jej nemohli sluhové nikde najít, zašli za komtesou, která se právě věnovala výběru výzdoby.
,,Komteso, je tady nějaká žena, která hledá krále, ale ten není nikde k zastižení," přerušil ji jeden z poddaných.
Eliza se trochu polekala. Byla přesvědčená, že její snoubenec je s Morganou. Ale kdo potom byla ta žena venku? Další králova milenka? Byla rozhořčená, že by se další z nich ukázala na královském hradě a byla připravená jí dát za vyučenou.
,,Kde je?!" spustila nepříjemně.
,,Čeká v zahradě," odpověděl sluha.
Komtesa rychle položila všechny dekorace a hrdě kráčela k zahradě, připravená se vypořádat s další překážkou ke svému manželství.

Jakmile však došla do zahrad, zarazila se. Na jedné z laviček totiž seděla jedna z řeholních sester. Vůbec ji nenapadlo, co zrovna ona tady může chtít a ještě od jejího manžela.
,,Omlouvám se, sestro, ale krále jsme nikde nenašli. Pokud Vám nevadí, musíte se spokojit s jeho snoubenkou, komtesou Elizou," přispěchal sluha k řeholnici a představil přicházející šlechtičnu.
,,Uklonila bych se, ale zdraví mi to nedovoluje," pravila žena a pohlédla na svá zranění.
,,To je v pořádku,"pousmála se komtesa, která byla přesvědčená, že ona je tady zcela z jiného důvodu, než ji podezírala a posadila se vedle ní.
,,Tak sestro, co Vás trápí? Co jste chtěla po mém snoubenci?” vyptávala se Eliza.
,,Ach komteso, kdybych Vám to řekla, stejně byste s tím nic neudělala. Jedině král má tu pravomoc.”
,,Nebojte se, já mu to sdělím, až se objeví a poté budeme jednat podle práva.”
,,Tak tedy dobrá. Možná se ptáte, kde jsem vzala ta zranění. Bylo to před několika měsíci v klášteře sv. Anny.  Tehdy jsme tam měli jednu ze šlechtičen na převýchovu...”
,,Lady Morganu, viďte. Povídejte dál.”
,,Ano, lady Morganu. Vypadalo to, že se stává lepším člověkem a i Váš snoubenec si to myslel, když za ní jezdil. Ale opak je pravdou. Když nás přijeli vyvraždit ti muži, jsem přesvědčená, že v tom měla prsty...”
,,Dle čeho tak usuzujete?”
,,Myslela si, že jsme všechny mrtvé, ale já to slyšela. Hovořila s tím mužem. Něco o dopisu a o tom, že spolu měli odjet. Hádali se. Pročpak by někdo chtěl vyvraždit celý klášter a přitom nic neukradnul?”
,,Máte pravdu, nedává to smysl. Co přesně jste slyšela z toho rozhovoru?” vyptávala se komtesa.
,,Ten muž jí říkal, že ji rád vidí, že je rád, že je v pořádku a že pro ni by udělal cokoliv. Poté ji vybízel, ať si sbalí věci, že spolu odjedou pryč, ale ona na něj začala křičet, že s ním nikam nepojede, že jej pouze využila a že konečně může dosáhnout toho, co chce...”
,,Myslela tím krále, mého snoubence?”
,,Je to možné. Neříkala o co nebo koho se jedná.”
,,Moc Vám děkuji, že jste přišla a všechno mi řekla. Věřte, že její čin nebude odpuštěn. Sama se o to postarám,” pravila Eliza, která měla konečně něco, čím mohla Garveye a Morganu rozdělit a konečně se jí zbavit.

Ahoj. Skoro po půl roce se mi podařilo dopsat další kapitolu. Snad do Vánoc ještě alespoň jednu stihnu. A jak já často říkám, blížíme se ke konci. Takže hezké počteníčko a brzy nashle. 😘