Tma. Kolem byla jen tma a ticho. Jen občas ke mně ozvěna přinesla nějaký zvuk. Pípání přístrojů. Kroky. Tvůj hlas. Volal mě, lákal mě k sobě.
,,Probuď se. Tadashi prosím, probuď se." Probudit se? Ne, ještě ne. Obklopoval mě pocit klidu a míru. Proč bych se měl probudit?
Nevím, kde jsem byl. Ani jak dlouho. Ale najednou mě všechny ty krásné pocity opustily. Přeměnily se v něco temného, děsivého. Nemohl jsem se nadechnout, nemohl jsem otevřít oči. Nemohl jsem nic.
Cítil jsem, že se blíží můj konec. A víš, co mě bolelo nejvíce? Že už tě nikdy neuvidím. Nikdy tě už neobejmu, nepolíbím. Už nikdy neuslyšíš, jak moc tě miluju. Přál jsem si být s tebou už navždy. S tou myšlenkou jsem se propadl do nicoty.
A pak...jsem byl u tebe. Ležel jsi na zemi v koupelně a krvácel jsi. Šeptal jsi mé jméno a z očí se ti řinuly slzy. Vrhl jsem se k tobě a pokusil se tě obejmout, ale má ruka prošla tvým tělem, jako by jsi tam ani nebyl.
Ne.
Jako bych tam já nebyl.
Jak jsem slíbila, jsem zpět i s pokračováním. Příjemné počtení😇
ČTEŠ
My Love, Your Pain
Short StoryPokračování Our Life, Our Love. Co když vše není, jak se zdá? Co když smrt neznamená nutně konec? Co vlastně znamená posmrtný život? A mohou se dvě duše rozdělené osudem znovu setkat?