My Love, Your Pain

24

Yuuova zrada však přeci jen byla k něčemu dobrá. Donutila tě si konečně vybrat.

Nevím, co o vašem vztahu říct. Nedalo se to nazvat láskou. Tvou láskou jsem byl já a Shunovou zase Hiroshi. On pro tebe byl to jediné, co tě ještě drželo pohromadě. Ty jsi pro něj byl odkazem tvém bratru. Nemilovali jste se, ale zbožňovali jste se. Hádali jste se, ale nedokázali jste žít bez sebe. Nebyli jste naprosto šťastní, ale byli jste spokojení. Po čase jste se dokonce vzali a adoptovali si syna. Tak pokračoval tvůj život.

Já s vámi zůstal ještě pár let, ale má přítomnost už nebyla potřebná. Už jsi nebyl sám a já věřil, že už ani nikdy nebudeš. Jednoho dne jsem vás opustil. Pro vás to nic neznamenalo, ale pro mě to důležitý krok. Rozhodl jsem se procestovat svět, jak jsem si vždy přál. Roky jsem se jen potloukal všemi státy světa a sem tam vás přišel zkontrolovat. Tak se vlekla má smrt.

Čas plynul a já vás navštěvoval stále méně a méně. Stárli jste, zatímco já se neměnil. Nechtěl jsem vidět, jak vám přibývá vrásek a ubývá vlasů. Nechtěl jsem...

Ale přeci jen jsem se tam jednoho dne znovu objevil. Ležel jsi na posteli a ztěžka oddechoval. Váš, nyní již dávno dospělý, syn tě držel za ruku a mlčky si vrýval do paměti tvou tvář. Nechápal jsem. Najednou se něco změnilo. Něco z místnosti zmizelo... Nějaký zvuk...? Co tu chybí?