My Love, Your Pain

4

Tři roky. Od chvíle, kdy jsi se probral uběhly už tři roky. Tolik se toho za tu dobu změnilo. Hlavně ty. Po mém pohřbu jsi předčasně ukončil školu, koupil si vlastní byt a našel si práci v malém bistru. Plat nebyl nic moc, ale ty jsi tam byl spokojený. Taky jsi přerušil veškerý kontakt s Hiroshim. Nedokázal jsi mu odpustit.

A co se ostatních vztahů týče...byl jsi sám. A nemluvím jen o partnerovi, ale i o přátelích a rodině. Uzavřel jsi se před světem a odmítl k sobě kohokoliv pustit. Občas jsi sice navštívil moje rodiče, ale nikdy jsi u nich nevydržel dlouho.

Párkrát se objevil někdo, kdo ti propadl. Chladu čišícího z tvých očí a masce nezájmu, kterou jsi po mém odchodu nasadil. Přitahovalo je to. Každý z nich toužil být tím, kdo rozmrazí tvé ledové srdce. Každý z nich do toho dal vše. Každý z nich odešel se zlomeným srdcem.

Občas mě napadlo: Co kdyby věděli to, co já? Že nejsi tak bezcitný. Že i ty máš zlomené srdce. Že i ty každou noc pláčeš, dokud vyčerpáním neusneš. Změnilo by to něco? Kdyby tě znali, pustil by jsi je k sobě?

Kdyby ano...pak bych si přál s nimi mluvit. Říct jim vše a požádat je, aby se o tebe postarali. Ale to je nemožné. Já s nimi mluvit nemohl. A ty jsi chtěl už navždy zůstat sám.