My Love, Your Pain

8

,,Pořád tomu nerozumím," povzdechl si Yuu a upřeně se na tebe zadíval.
,,Vážně jsi pro něj byl ochotný zemřít? Jako, já chápu, že ti na něm zálaželo, ale sebevražda?"

Od vašeho setkání uběhly už alespoň dva týdny. Prvních několik dní jste se potkávali jen v práci. Asi jste to museli vstřebat. Ale netrvalo dlouho a začali jste spolu trávit i své volno. Nyní jste seděli v kavárně v centru města a snad poprvé od prvního dne začali probírat mě. Do té doby jsem vašemu rozhovoru nevěnoval pozornost, ale po zaslechnutí této otázky jsem zbystřil.

S povzdechem jsi odložil hrnek s kávou a podepřel si hlavu rukou.
,,Kromě něj a rodiny jsem nikoho neměl. Miloval jsem ho. A po tom, co bráchovi přeskočilo a Tadashi..." Tři roky a pořád jsi to nedokázal vyslovit nahlas? ,,Nevěděl jsem, co jiného dělat. I když jsem se bál smrti, nechtěl jsem žít."

Na minutku mezi vámi zavládlo ticho. Poté se tvůj výraz projasnil, jako by se tě Yuu na nic nezeptal. S mírným úsměvem jsi na něj pohlédl a zeptal se: ,,Ty jsi někdy někoho miloval?" Kdyby mé srdce stále bilo, v tuto chvíli by se zastavilo.

,,Ne, ještě jsem nepotkal tu pravou. Nebo toho pravého," dodal aniž by od tebe odtrhl pohled. To mi stačilo. Zmizel jsem odtamtud tak rychle, jak jsem jen mohl. Ale toho jste si samozřejmě nevšimli.