My Love, Your Pain

5

Začalo léto a práce v bistru přibývalo. Kromě tebe tam pracovali jen majitelé a jejich dcera Kaori. Musel jsi si přibrat víc směn, které končily až pozdě večer. Všem vám bylo jasné, že takhle to dál nepůjde, takže jste začali shánět výpomoc.

Trvalo týdny než se někdo ozval. Do té doby jsi se plně věnoval bistru. Trávil jsi tam veškerý svůj volný čas, uklízel, obsluhoval zákazníky a pomáhal Kaori doplňovat zásoby. Domů jsi se vracel jen kvůli koupeli a spánku.

Aspoň jednu výhodu to mělo - neměl jsi čas myslet na mě. Přes den jsi byl příliš zaměstnaný a v noci jsi se jen vyčerpaně svalil do postele. Bez pláče. Bez nočních můr. Postupně jsi na mě zapomínal. Cítil jsem se podveden, odkopnut. Ale zároveň mi to dělalo radost. Přenesl jsi se přeze mě, konečně jsi se posunul dál. Možná tě konečně čeká tvé "šťastně až navěky".

To jsem si myslel. Ale pak přišel on. Nový spolupracovník. Tvůj šéf za tebou jednoho dne přišel, že vás chce seznámit.

,,Rinji, tohle je Yuu Asato. Nedávno se sem přistěhoval a chce tady pracovat." Nevím, jestli jsi ho vůbec vnímal. Zíral jsi na Yuua jako na ducha, kterým pro tebe zřejmě byl.  Tvá maska na okamžik zmizela, stal se z tebe zase ten starý Rinji, jehož láska stále žila.

Svět je malý. Nečekal jsem, že se s ním potkáš takhle. Chtěl jsem vás jednoho dne seznámit, ale už jsem to nestihl. Přeci jen, svého bratrance jsem zbožňoval a věděl jsem, že si budete rozumět.