Trvalo to dlouho. Hodiny se vlekly jedna za druhou a my byli všichni jako na trní. Tvoje máma brečela, tvůj otec ji s kamenným výrazem objímal a tvůj bratr nervózně přecházel chodbou sem tam. Litoval toho, viděl jsem to na něm. Litoval toho, k čemu tě dohnal. Ještě se nepřiznal, ale to bylo jen otázkou času.
Já tě chvílemi chodil kontrolovat (prošel jsem zdí a dost dlouho jsem se z toho vzpamatovával). Ležel jsi na posteli bledý a nehybný. Život je zvláštní, nezdá se ti? O den dříve jsem se smrti bránil já a ty jsi celou dobu stál po mém boku. Ale ty nesmíš skončit jako já. Prosím tě, nepoddávej se tomu.
Když jsem nebyl u tebe, zkoumal jsem své tělo v odrazu v prosklených dveřích. Vlasy jsem měl světlejší a jemnější než kdy dřív, pokožku nepřirozeně bledou téměř průsvitnou a oči barvy ryzího zlata. Vypadalo to tak čistě, tak andělsky! Ale nebyl jsem to já. Nevěřil jsem, že jsem to já.
Všiml jsem si doktora, mluvícího s tvými rodiči. Nešel jsem k nim, běžel jsem k tobě. Jejich výrazy mluvili za vše.
Probudil jsi se.
ČTEŠ
My Love, Your Pain
Short StoryPokračování Our Life, Our Love. Co když vše není, jak se zdá? Co když smrt neznamená nutně konec? Co vlastně znamená posmrtný život? A mohou se dvě duše rozdělené osudem znovu setkat?
