My Love, Your Pain

25

Nikdy bych neřekl, že přenést se přes něčí zradu bude tak jednoduché. Vděčím za to především Shunovi, který tu pro mě byl vždy, když jsem ho potřeboval. S jeho pomocí se Yuu brzy stal minulostí. Rozhodli jsme se strávit spolu zbytek života.

Ale konec se blížil. Ten Shunův přišel o chvíli dříve než můj. Nemohu říct, že jsem byl připraven. Už dávno jsem nebyl ten chlapec, který byl ochoten zahodit svůj život pro nešťastnou lásku. Tenkrát jsem smrt vítal beze strachu, nyní jsem se ale bál.

Můj strach však zmizel v okamžiku, kdy jsem naposledy vydechl. Na kratičkou vteřinku jsem ztratil pojem jak o čase, tak o svém okolí. Moje tělo hořelo a hlava se mi točila. A pak to vše, jakoby lusknutím prstu, přestalo. Stále jsem se nacházel ve své ložnici, ale něco bylo přece jinak.

Stál jsem vedle postele, nad svým vlastním tělem. Můj syn Hiroshi se naplno rozbrečel a hlavu si opřel o naše spojené ruce. Jemně jsem ho pohladil po vlasech, přestože to nemohl cítit. Až pak jsem si uvědomil, že je s námi v místnosti ještě někdo další.

,,Tadashi." zašeptal jsem. Postával uprostřed ložnice a zaraženě mě pozoroval. Udělal pár krůčku směrem ke mně...a pak už mě pevně svíral v náručí a já věděl, že už mě nikdy nepustí.

Předposlední kapitola, tentokrát z pohledu Rinjiho.