My Love, Your Pain

17

Od toho dne jsi byl dost roztěkaný a málokdy jsi vnímal. Yuu se na tebe párkrát rozkřičel, ale ty jsi mu stejně nevěnoval pozornost. Veděl jsem, co tě trápí, nad čím pořád přemýšlíš.

Sice jsi Shuna nenáviděl, ale ani jsi ho nemohl vyhnat ze své mysli. Kdyby ti nepoložil tu poslední otázku, mohl by jsi na něj zapomenout. Ale on se zeptal. A tobě konečně došlo proč. Zřejmě právě proto jsi neutekl, když jsi ho potkal na ulici. I ty jsi pro něj měl připravenou otázku.

,,Co jsi cítil k bráchovi?" Jeho tvář byla prázdná, bez jakéhokoliv výrazu.

,,Záleží na tom? Zemřel. Už tu s námi není."

,,Mně na tom záleží." Potřeboval jsi odpověď. Potřeboval jsi vědět, že nejsi sám.

,,Byl pro mě víc, než jenom kamarád. Nikdy jsem mu to neřekl. Když jsem totiž viděl, jak reagoval na tvůj vztah s Tadashim... Nechtěl jsem o něj přijít. Ale stejně se to stalo..."

Někdy během jeho proslovu, nebo snad ještě před ním, jsi se rozhodl dát mu druhou šanci. I on ztratil svého
milovaného. Ale narozdíl od tebe, on ho nikdy ani nezískal. A možná to bylo horší?  Protože on si teď vyčítal každou chvíli, kterou promrhal, každé slovo, které nikdy nevyslovil a každou situaci, která nenastala.

Ať už proto, a nebo z nějakého mně neznámého důvodu, domů jsi se vracel s jeho číslem, které ti fixou napsal na ruku. Přímo na místě, kde se nacházely tvé jizvy.