Oficiálně měl Yuu nastoupit až za pár dní, ale rozhodl se ti pomoct. Díky tomu jsi skončil dřív a on tě mohl pozvat na večeři. Vzal tě do menší restaurace poblíž. Málo lidí, příjemná hudba, dobré jídlo. Hned jsi si to tam zamiloval.
Nejdříve ani jeden z vás nevěděl, o čem mluvit, proto jste hodnou chvíli jen mlčky seděli a rozmýšleli, co říct. Yuu prolomil ticho jako první. Ptal se na mě, na nás. A ty jsi vyprávěl. Jak jsi mě doučoval fyziku, jak jsem Shunovi zabránil ti ubližovat, jak jsme žili a jak jsem tě zachránil. Jak jsem zemřel.
Pak vyprávěl on. O našem dětství, různých historkách - vtipných, děsivých i smutných. Úspěchy i trapasy, probrali jste vše.
Strávili jste tam spolu asi dvě hodiny a Yuu tě pak doprovodil domů. Už jste nemluvili o mně. Místo toho jste se snažili jeden o druhém zjistit víc. Bylo zvláštní vidět, jak rychle člověk dokáže zapomenout, jak rychle se dokáže zamilovat.
Vím, že jsem si to přál. Aby jsi našel někoho, koho budeš milovat, tak jako kdysi mě. Navíc bych si pro tebe nemohl přát nikoho lepšího než vlastního bratrance. Ale když jsem tě viděl, jak hltáš každé jeho slovo, jak pro tebe existuje jen a jen on, nemohl jsem si pomoci.
Bolelo to.
ČTEŠ
My Love, Your Pain
Short StoryPokračování Our Life, Our Love. Co když vše není, jak se zdá? Co když smrt neznamená nutně konec? Co vlastně znamená posmrtný život? A mohou se dvě duše rozdělené osudem znovu setkat?
