My Love, Your Pain

14

Nadešel den pohřbu. Yuu musel zůstat v bistru, proto jsi tam šel sám. Nelíbilo se mu to, ale Kaori si s ním odmítala prohodit směny. Celé ráno se ujišťoval, že budeš v pořádku a ty jsi ho vždy uklidnil. Brzy ti uvěřil, že se nic neděje.

Ale já ne. Bál jsem se o tebe. Přestože jsi opět nasadil chladný výraz (nebo možná právě proto?), věděl jsem, že trpíš. Chtěl jsem tě obejmout a utišit. Místo toho jsem tě jen tiše následoval. Pro tebe to nic neznamenalo, ale já se od tebe nehodlal vzdálit na krok.

V davu jsi objevil své rodiče a bez meškání k nim zamířil. Viděl jsem, že jsou na dně, ale i tak tě oba vřele objali. Nedokázal jsem si představit, jak se museli cítit. Jejich syn, ten chlapec, kterého s láskou vychovali, je navždy opustil.

Jak jsem tak postával u vaší skupinky, nikým neviděn, zachvátil mě smutek. Stejně jako já, i Hiroshi měl ještě celý život před sebou. Ani jeden z nás si takový osud nezasloužil, a přece nás potkal.

Jakoby z dálky jsem zaslechl tvůj hlas.
,,Co ty tady děláš?" S trhnutím jsem se vrátil do reality a hledal osobu, které byla věta určena.

,,Ale no tak, Rinji. Takhle se vítá starý známý? A k tvé otázce, Hiroshi byl můj dobrý přítel. I já mám právo se s ním rozloučit," pronesl Shun s nuceným úsměvem.