Toho dne tě opět doprovázel domů. Probírali jste jakýsi film, který šel nedávno do kin a ty jsi vypadal tak uvolněně jako už dlouho ne. Cítil jsi se s ním dobře a to mi dělalo radost. Opravdu.
Když jste dorazili na místo, už se stmívalo. Čekal jsem, že si půjdeš brzy lehnout. Přeci jen jsi musel být unavený z práce. Ale překvapil jsi mě. Pozval jsi ho dovnitř.
Ještě nikdy jsi do svého bytu nikoho nepustil. Ale on byl jiný, že? Stejně jako já. Proto jsi nás pustil k sobě, zatímco ostatní jsi odstrkoval. A nebo jsem byl jiný jen já a proto jsi se otevřel i jemu? Tenkrát jsem tomu nevěřil, ale věci se mění. A lidi bohužel také.
Nechal jsi ho v obýváku a šel jsi udělat něco k pití. Nečekal jsi, že tě bude následovat. Když tě zezadu objal a zašeptal ti do ucha těch pár slov, zastavil se ti dech. Vyznal se ti.
U toho samozřejmě nezůstalo. Než jsem se nadál, stál jsi k němu čelem a on se ti snažil jazykem probojovat do úst. Zajel ti rukou pod triko a ty jsi ho naoplátku nasměroval k ložnici. Rozhodl jsem se vám dopřát soukromí. Nepotřeboval jsem vidět vše.
Menší dáreček k začátku prázdnin. Jak se na ně těšíte?
ČTEŠ
My Love, Your Pain
Short StoryPokračování Our Life, Our Love. Co když vše není, jak se zdá? Co když smrt neznamená nutně konec? Co vlastně znamená posmrtný život? A mohou se dvě duše rozdělené osudem znovu setkat?