My Love, Your Pain

15

Na povrch jsi vypadal klidně, ale v tvých očích zuřila bouře. Do té doby mi to nedošlo, ale ty jsi Shuna nenáviděl z hlouby srdce, že? Roky ti ublížoval a vysmíval se ti. I teď, když rakev s tělem tvého bratra mizela pod množstvím nasypané hlíny, měl jsi před očima vše, co ti kdy provedl.

Copak jsi to neviděl? Jak rychle se jeho úsměv rozplynul? Jak se jeho ruce třásly, když si prohrábl vlasy v sebevědomém gestu, které mu bylo tak vlastní? Jak se mu v očích leskly slzy, přestože dělal vše pro to, aby si toho nikdo nevšiml? Ne, neviděl jsi nic z toho.

Chtěl jsi to už mít za sebou. Dát Hiroshimu své sbohem a vrátit se zpátky domů. K Yuuovi. Zapomenout, že tenhle den kdy nastal. A myslím, že by se ti to povedlo, nebýt právě Shuna, který k tobě po obřadu přistoupil s otázkou.

,,Proč jsi to nezkusil znovu?" Nerozuměl jsi. ,,Poprvé ti to nevyšlo. Proč jsi se znovu nepokusil zabít?"
V ten moment jsem pochopil. Jako bych mu viděl až na dno duše. Stál na samém okraji propasti a hrozilo, že se do ní zřítí, když mu nedáš správnou odpověď. Ale ty jsi mu jí dal.

,,Protože on by to tak nechtěl." Předvedl ti svůj nejzářivější úsměv, ale já věděl, že se v jeho nitru něco změnilo. Něco, co mu zabránilo vrhnout se z útesu.