My Love, Your Pain

2

Když jsem byl ještě malé dítě, vyprávěla mi moje máma pohádky před spaním. O Popelce, Sněhurce, Šípkové Růžence, Ledové královně a spousty dalších. Všichni tyhle příběhy znají a milují. Proč? Protože lidi zbožňují šťastné konce. Princ zachrání princeznu, kterou miluje, vezme si ji a žijí šťastně až navěky. Tenkrát jsem vážně věřil, že takhle vypadá skutečnost. Ale teď?

Zachránil jsem tě, svou princeznu, ale smrt musela zasáhnout, že? Rozdělila nás, udělala mezi námi tlustou čáru a smazala naše "šťastně až navěky". Mohli jsme mít krásný život. Je toho tolik, co jsme ještě nestihli prožít.

Ale ještě není pozdě. Když jsem tě viděl, jak sedíš ve své vlastní krvi a pomalu z tebe vyprchává život, byl jsem rozpolcen. Na jednu stranu jsem si přál, aby jsi zemřel. Aby jsme byli opět spolu a nic už nás nemohlo rozdělit. Na stranu druhou jsem chtěl, aby jsi přežil. Tvá touha zahodit svůj život mě děsila. Takový konec jsi si nezasloužil.

Když tě Hiroshi co nejrychleji vezl do nemocnice, zatímco se Shun snažil zastavit krvácení, vedl jsem sám se sebou boj. Až když tvojí rodiče přijeli za tebou a zjistili, že jsi v kritickém stavu, až tehdy jsem se rozhodl.

I když budu sám, i když budu trpět, ty musíš přežít.