My Love, Your Pain

19

,,Shune?"

,,Hmm?" mrkl na tebe zpod ofiny svých havraních vlasů.

,,Tenkrát v té uličce... Poznal jsem pár lidí. Byli z tvojí party." Páni. Ani jsem si na to nevzpomněl (stejně jako autorka >.<). Ale teď když jsi to připomněl, nemohl jsem jinak, než uvažovat o Shunově roli v tom útoku.

,,Hiroshi a já jsme spolu trávili většinu času, takže plno přátel jsme měli společných. Toho dne se konala nějaká akce poblíž centra a já se tam s nimi měl po škole sejít. Ale nikdy tam nedorazili, tak jsem šel za Hiroshim domů. Co se vám stalo jsem zjistil až tam."

,,Jak ale věděl, že tam budeme?" přemýšlel jsi nahlas. Shun se po těch slovech trochu přikrčil a zahleděl se na svoje ruce.

,,Za to můžu já," řekl tak tiše, že to raději zopakoval znovu.
,,Napsal jsem mu, jak vás Ami rozhádala a že jste zmizeli ze školy. Pravděpodobně obvolal pár svých známých, jestli vás někde neviděli. Hádám, že chtěl využít vaší hádky a rozdělit vás," smutně na tebe pohlédl.
,,A povedlo se mu to. Jenom jinak než čekal."

Pár minut jsi jen mlčel a hleděl do dáli. Nevěděl jsem, co se ti děje v hlavě. Ztrácel jsem se v tobě. Ale možná jsi se ani ty sám v sobě nevyznal?

,,To jsem rád," já i Shun jsme se na tebe zaraženě podívali. Co z toho ti udělalo radost?
,,Nechtěl jsi nám ublížit...No, ne takhle. Bál jsem se, že ten útok byl z části tvůj nápad. Jsem rád, že to tak nebylo."

Už chápu. Kdyby v tom měl prsty, nikdy by jsi mu neodpustil mou smrt.