Nové město - Noví lidé (POZASTAVENO)

No!!

Otevíráš oči a jediné co vidíš je bílo.Podíváš se okolo sebe a vidíš polovinu tvého týmu,mamku,Finna a Jacka.Všichni koukají do země.Uvědomila sis, že jsi v nemocnici.
"Co se děje?" Řekla jsi velmi slabým hlasem.Všichni se na tebe otočili.Tvá trenérka s Jackem vyběhli pro doktora a mezitím tě všichni objímali.
"Zlato jak ti je?" Zeptala se tě mamka.
Chtěla si odpovědět, ale do řeči ti skočil doktor.
"Tak poprosím všechny kromě zákonného zástupce, aby odešli.Děkuji" Všichni se otráveně zvedli a odešli.Vůbec si nechápala co se děje.
"Tak dobrý den slečno Y/N.Pamatujete si něco?"
"Ano, nebo vlastně ne.Co se stalo?"
"Dobře, včera jste byla na soutěži a hodně blbě jste si zvrtla kotník.Noha vás hodně bolela, ale nechtěla jste zklamat tým a tak jste tancovala a dělala různý prvky i přes bolest.Tím jste si způsobila větší zranění a bolestí jste omdlela"
"Cože? A co ta noha?"
"Noha je v hodně špatném stavu.Je možnost, že se na tu nohu už nepostavíte"
"Cože ?!? To ne!!" Hrozně ses rozbrečela.Mamka tě chytla za ruku a brečela s tebou.
"Ano, bohužel je to tak.Moc nás to mrzí, ale máte přetrhané všechny vazy okolo kotníku.Drží vám to jenom sval."
Nic jsi neříkala, jenom jsi brečela.Doktor se smutným výrezem odešel a pustil všechny dovnitř.Celá tvá skupina břiběhla i s Jackem.Finn jenom stal ve dveřích a brečel.Všichni se tě ptali jak to vypadá, ale neměla si sílu odpovědět.Pořád si brečela a brečela.Tvůj tým odešel a u tebe seděli jenom kluci a mamka.Mamka to klukům řekla a ti jenom udržovali slzy.Nechtěla si tomu věřit a tak sis prostě sedla, vyrvala všechny stoje na tebe připojeny a snažila sis stoupnout.Mamka tě ale zastavila.
"Mami prosím.Není to možné, Vždyť jsem jenom spadla"
Mamka tě pustila a ty ses snažila stoupnout.Nešlo to.Celá ses sesipala na dno.Začala si neskutečně brečet.Kluci tě jenom utěšovali.Finn bezeslov odešel.Jack tě obejmul a taky odešel.Seděla jsi tam jenom s mamkou.Obě jste strašně brečely.
Pohled Finna : Doktor nás vyhodil ven.Byl jsem moc rád, že se probudila, ale neměl jsem z té nohy dobrý pocit.Celý v nervech jsem chodil sem a tam.
"Cože! To ne!" Šlo slyšet jak Y/N řve.Hned mi došlo, že to není vůbec dobrý.Doktor vyšel a všichni vběhli dovnitř.Jen jsem se na ni podíval a málem se mi podlomili kolena.Byla úplně červená a brečela.Byl to ten nejhorší pohled.Ani jsem nechtěl vstoupit dovnitř.Všichni se ptali co se děje, ale šlo vidět, že nemá na to to říct.Její skupina odešla a já jsem si k nim šel sednout.Její mamka nám to řekla.Nevěřil jsem vlastním očím.Y/N se ještě víc rozbrečela a já už to nezvládal.Nezvládal  jsem pohled na ní, jak trpí.Prostě jsem odešel.Nandal jsem si kapuci a procházel se venku.Cítim se hrozně, nikdy mě nic nedostalo až takhle ke dnu.
Tvůj pohled : Smířená s realitou si ležela na lehátku a koukala do zdi.Pustí tě za týden a budeš muset být na vozíčku, protože doktoři věří, že by jsi to o berlích nezvládla.Nohu ti dali do takové speciální sádry.Nechtěla jsi tomu věřit, ale nic jiného ti nezbývalo.Zítra půjdeš na operaci, kde ti do kotníku našroubují šrouby.Tým ti oznámil, že jenom kvůli tobě vyhráli.Měla si radost, ale už né velkou.
-------
Pohled 3 osoby : Děvče leží v sále číslo 11 a je v bezvědomí.Doktoři doslova bojují s její nohou.Je to velmi složitý proces, který se zřejmě doktorům moc nevede.Z dívky nohy teče neobvykle moc krve.
Pohled doktora : "Rychle! Potřebujeme vysát krev!"
Sestřička mi podává důležité věci, ale krev nedokážu zastavit.
"Ztrácíme ji!" Zařvala hlavní sestra.
------
Pohled doktora: Už je po operaci.Dívku jsme nestihli zachránit.Teď je ten nejhorší úkol a to oznámit úmrtí matce.Přišel jsem do místnosti a tam seděla.Celá vystrašená  se mě hned ptala jak to dopadlo.Vzal jsem všechnu odvahu a oznámil to.
"Vaše dcera bohužel operaci nepřežila.Ztratila moc krve.Moc nás to všechny mrzí"
Matka se ihned rozbrečela a podlomili se jí kolena.Klečela na zemi.
"Vy jste takový neschopáci!Byl to jenom kotník!!!"
Začala vyšilovat.Chápal jsem jí.Strčila do mě a vyběhla z místnosti.
Pohled tvé matky: Celá zničená jsem vyběhla z místnosti.Na sedačkách seděl Jack s Finnem.Zeptali se mě jak dopadla.
"Je mrtvá!" Hystericky jsem zařvala a běžela dál.Jen jsem slyšela jak kluci brečí.Slyšela jsem za sebou ránu a tak jsem se otočila.Finn práskl rukou do skla.Jack mu pomáhal obvázat ruku celou od krve.Já stále běžela dál.Před nemocnicí jsem prostě klekla.Klečela jsem a brečela.Nemohla jsem věřit, že moje milovaná holčička už není mezi námi.Už nikdy jí neřeknu jak moc jí mám ráda a jak moc jsem na ni pyšná.Už nikdy jí neobejmu.Už nikdy jí neuvidím.
.....