Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

V

Téhož dne večer jsem byla ráda, že jdu do jeskyň. Chtěla jsem být sama se svými myšlenkami.

V hlavě se mi pořád honila jedna jediná. A ta byla o Alamarovi. Přemýšlela jsem, jakou dívku si vybere. Nechápala jsem, proč si musel vybrat zrovna mě, abych mu s tím výběrem pomohla. Sakra, proč já? S Alamarem jsme se znali necelé čtyři roky. Pamatuji si, když jsem ho viděla poprvé.

Vůbec nevypadal jako syn krále. Měl na sobě hnědou obnošenou košili, děravé kalhoty a hnědé kožené boty a to všechno s takovým malým doplňkem - blátem. Měl ho i na obličeji. Přijel s ostatními muži z... Ani nevím odkud. Z lovu?

To mu šlo. Jízda na koni, střílení z kuše, šermování nebo i pěstní souboj. Ale co se kralování týče, tak v tom lehce zaostával. Snažil se, opravdu že ano, ale pořád měl pocit, že mu něco nejde, že mu něco chybí. Proto mu dost často pomáhal Jeddie.

Z mých myšlenek mě vytrhlo malé mládě manticory. Lísalo se mi kolem nohou a bylo vidět o co mu jde- abych jemu a zbylým hodila žrádlo.

Sundala jsem z dřevěné káry dva pytle masa. Rozřízla jsem ho v půlce a nechala celý jeho obsah vypadnout na zem.

Ležely tam končetiny a vnitřnosti od různých zvířat. Dnes jsem tam zahlédla střeva a pazneht od krávy.

Okřídlení lvi se pustili do své večeře a já cítila, že mi lehce kručí v břiše. Sebrala jsem proto pytle, dala je do kbelíku v káře.

Vyskočila jsem na povoz, chytla otěže a pobídla Silver slovem 'jdeme'. Okamžitě se rozešla a my mířili domů.

Když otevřu dveře všimnu si, že na stole je připravené jídlo. Trigga mi takhle občas něco nechá, když ví, že bude dlouho do noci na zámku. Vezmu si příbor a pustím se do ryby s bramborem.

Po zhltnutí uklidím talíř a příbor do dřezu.

Dojdu do svého pokoje, otevřu skříň a začnu z ní vyndavat různé oblečení. Dále si přibalím i kartáč na vlasy a vezmu si svůj kožený batoh na záda.

Před odchodem si zkontroluji svůj obličej, jestli ho nemám náhodou špinavý. Když se ujistím, že jsem čistá, tak zamířím ven.

Dojdu do stodoly, kde čapnu uzdu a vyjdu zpět na dvůr. Lehce písknu a Silver s lehkostí přikluše. Nandám ji uzdu, vyskočím na ni a společně vyrážíme do pevnosti.

***

"Ahoj", Trigga se s leknutím na mě otočila.

"Fuj, tohle mi nemůžeš dělat! Ty mi jednou snad přivodíš smrt!" Smála se.

"Nevíš, kde je Alamar? Chtěl mě tady, ale nic mi neřekl." Zeptala jsem se zvědavě.

"No to nevím. Nikdo z nás ho neviděl. Zkus jeho komnatu. Možná bude tam."

"Dobře, děkuju", usmála jsem se naposledy na Triggu a odešla jsem.

"Doufám, že tam bude, nechci ty schody znovu scházet." Říkám si sama pro sebe. Alamar měl komnatu totiž v druhé nejvyšší věži pevnosti.

Když vyjdu ty úmorné schody, tak zamířím chodbou k velkým černým dveřím, kde měl Alamar komnatu. Cítím, jak jsem nervózní a proto se zhluboka nadechnu a vydechnu. Lehce zaklepu. Ozve se "dále" a já otevřu těžké dveře a vejdu.

Hned, co zavřu, se rozhlédnu po pokoji. Alamar leží na posteli a kouká na mě. Nevím, co si mám o tom pohledu myslet. Vypadá to, jako by mě chtěl sežrat.

Mělo by mi to asi vadit, ale vůbec ne, ba naopak. Nemohla jsem se od těch jeho zlatých očí odtrhnout. Počkat? Zlatých? Od kdy má zlaté oči?

Zahlédla jsem, jak se mu v nich zablesklo. To mě vytáhlo z tranzu a já se konečně vzpamatovala. Odtrhnu od něj pohled.

"Ehm, budeš chtít s něčím pomoc?" Se zdvořilostí se ho zeptám.

"Jakou barvu máš ráda?" Zeptá se, jako by mou otázku neslyšel.

"Eee, já nevím. Proč?"

"No myslel, jsem, že bych ti podle tvého přání nechal ušít šaty, ale jak to vypadá, budu to muset udělat sám." S úsměvem se na mě znovu zadíval.

"Co třeba taková růžová? Ta by se k tobě hodila ne?" Zažertoval.

"Jestli budu muset na sobě mít růžové šaty jako nějaká princeznička, tak počítej, že mě nevytáhneš z pokoje." Sekla jsem po něm přísný pohled. Bála jsem se, co mi na to odpoví.

Vím, že bych takhle s králem, tedy budoucím králem, neměla mluvit. To byl ale ten problém. Vůbec Alamara jako krále neberu. Spíše jako velmi dobrého přítele.

"Dělám si srandu. Nechám ti ušít něco speciálního. Určitě se ti to bude líbit. Uvidíš." Mrkl na mě, zvedl se z postele a namířil si to rovnou ke mně.

Stáli jsme u sebe a hleděli si do očí. Zkousla jsem si spodní ret a nespouštěla z něj oči. Bylo na něm něco jiného než obvykle. A se mnou bylo něco jinak. Já byla... Nervózní.

"Bude ti to na tom plese určitě slušet. Těším se na to." Zašeptal mi do ucha. Naskočila mi husí kůže. Odvrátila jsem od něj svůj obličej, protože jsem nechtěla, aby viděl, jak červená jsem. Vládla ve mně horkost.

"Seš roztomilá, když se červenáš." Usmál se a otočil mojí hlavu zpět, abych mu koukala opět do očí. Tentokrát mi on do očí nekoukal. Koukal na mé rty.

V tu chvíli mi přisál ty jeho na mé a já mu polibek prudce oplatila. Trvalo to jako věčnost. Bylo to tak uvolňující. Tak slastné. Položil mi ruce na mé boky a přitáhl si mě blíže.

"Alamare..." Hlesnu. "To přeci nemůžeme. Není to správné. Já, omlouvám se." V tu ránu se vymaním z jeho sevření. Co se to právě u všech elfů stalo?