Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XIV

S obrovskou rychlostí se posadím. Vidím rozmazaně. Nemohu popadnout dech. Cítím, jak mi kapičky potu stékají po obličeji. Košile se mi lepí na kůži.

Byl to jenom sen. Zvláštní sen. Myslela jsem si, že už to skončilo...

Promnu si své uslzené oči. Začnu se rozhlížet po pokoji. Vše vypadá v pořádku. Už se mi nechce spát, tak si vezmu z šuplíku ručník a čisté oblečení a zamířím do koupelny. Tam se opláchnu studenou vodou. Vyčistím si zuby a vlasy si párkrát projedu kartáčem. Hodím na sebe bílou halenu s dlouhým rukávem a černé kalhoty. Vlasy nechám rozpuštěné.

Dojdu do kuchyně. Takhle brzo tu bude jenom pár lidí. Vklouznu dovnitř zadním vchodem a vyndám si talíř z šuplíku. vezmu si nakrájený chleba, máslo a kus šunky. Když se ohnu do proutěného koše s rajčaty, někdo za mnou promluví.

"Víš," řekne se smíchem osoba a já se bouchnu do hlavy, jak rychle zvednu hlavu. "Že kdyby jsi mi řekla, tak ti tu snídani rád přichystám."

Otočím se. "Víš Jerry, že nerada někoho otravuji. Hlavně pokud jde o takovou maličkost, jako je příprava jídla." Odpovím mu s bolestným úšklebkem a rukou na bolavé hlavě. Asi tam budu mít bouli.

"Vůbec, kde je Lizza?" Zptám se ho. Jerry je v kuchyni opravdu zřídka.

"Matka je nemocná. Prý to není nic vážného, ale raději jsem ji přiměl, aby byla doma. Teď tu opravdu nepotřebujeme bacilonosiče." Na to pouze souhlasně přikývnu. Má pravdu. Na zámku je práce dost, ještě aby polovina pracovníků onemocněla.

"Vyřiď jí ode mně brzké uzdravení." Čapnu talíř a otočím se ke dveřím do jídelny.

Talíř si položím na nejbližší stůl a dojdu si ještě pro sklenici vody a vezmu sebou i nůž. V jídelně nikdo kromě mě není. Sednu si a začnu si mazat chleba. Přidám šunku a rajče a pustím se do svého díla. Když jsem v polovině chleba, rozrazí se dveře od jídelny a přijde skupina dívek. Rissa, Sephinrotha, Gundula, Shiva a jako poslední Yrbet.

Všechny mi popřejí dobré ráno a zastaví se u pultu s jídlem. Vlastně ani nevím, proč jsem si nevzala jídlo odtud.

Po naplnění jejich talířů si přisednou.

Když si sednou všechny, tak popřeju dobrou chuť a ony poděkují.

"Co že jste vzhůru tak brzo?" Zeptám se.

"Nejak sme nemohly doszpat." Odpoví Shiva s plnou pusou zeleniny.

"Bude dnes něco v plánu?" Ptá se Rissa. Otočím se k ní.

"Nooo," řeknu a ještě chvíli žvýkám, "záleží na tom, jestli něco chcete dělat. Myslela jsem, že bych vám po tom včerejšku dala volno. Ale pokud chcete být akční, tak pro vás s radostí něco vymyslím."

"Aaaaa," začne nejistě Sef, "co kdybychom vymysleli něco my?"

Vyvalím na ně oči. "Co by to mělo být?"

"Každá z nás má nějakou činnost, ve které je svým způsobem dobrá. Například Shiva říkala, že umí dobře jezdit na koni. A my se shodly, že bychom to zkusily." Říkala to s nadšením. Tedy do doby, než jsem na ní hodila nechápající pohled. Na to Sef reagovala tím, že sklopila oči a začala se raději věnovat jídlu.

V duchu se musím usmát, protože mi nikdy nepřišlo, že by se mě někdo bál.

"To neni zas tak špatný nápad. A máte každá vymyšlenou nějakou činnost? Nebo vám budu muset něco vymyslet? A co ty dvě růženky?"

"Nevím jak Ciel," vezme si slovo Gundula "ale Ignissa by do toho prý šla. Řešily jsme to už včera večer a já jí potkala na chodbě, tak jsem se zeptala."

"Dobře. Tak mi řekněte, co to bude. Shiva tedy koně. To nebude problém."

Podívám se na Sef a čekám na její odpověď.

"Mohla bych vás naučit něco o lukostřelbě." Odvětí. "Tedy, pokud chcete." To už jí spadne hlas a znejistí.

"Samozřejmě, že chceme! Nevěděla jsem, že umíš střílet." Povzbudí ji Rissa.

Dále se otočím na i ostatní.

Rissa nabídne výrobu nějaké věci, o které zatím nic moc neřekne a Gundula prý ukáže něco s bylinkami.  Nejistě se podívám na Yrbeth.

"A co ty?" Zeptám se jí.

Zvedne pohled a sebejistě odpoví "mám jednu věc, kterou bych vám mohla ukázat, ale nebudete ji dělat ani se ji nenaučíte." Všechny na ní vyvalíme oči, div nám nevyskočí z důlků. "Umím věštit. Tedy, není to nic extrémního. Zatím v tom nemám tolik zkušeností, ale něco málo zvládnu."

Usměju se na ni a ona mi to oplatí. Dívky vedle nás začnou pokřikovat a ptát se na různé otázky. "Ty vážně umíš věštit? Jak ses to naučila? Jak to děláš? Vážně bys mě něco nemohla naučit?"

"Holky," okřiknu je "věřím, že se to všechno dozvíte. Ale musíme to stihnout. Večer musíme být na večeři a máme hodně plánů. Takže se jděte převléci a vzbudit ty dvě světlušky. Za hodinu se sejdeme ve stájích." S tím se rychle zvednou od stolu a začnou odnášet nádobí, což mě trochu zarazí. Kdyby to tam nechaly, tak to někdo přeci uklidí. Sama pro sebe se usměji a odnesu své nádobí na odkládací pult v kuchyni.

Každá z nich má pět bodů navíc.