Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XV

"Ahoj holka," pohladím bílou hebkou srst mého pegase. Silver mi lehce šťouchne do tváře. Je to povzbuzující gesto. Někdy si přeji , aby mohla mluvit. Zase na druhou stranu, bůh ví, co by mi řekla. Možná je to tak lepší.

Vyndám z brašny pověšené na dveřích kartáč a začnu ji čistit. Nemusela bych to vůbec dělat, protože pegaska je naprosto bez poskvrny. Připomíná mi to časy ve Stillwateru. S mladou Melody jsme Silver takhle čistily každý třetí den. Melody milovala zaplétání. Vždy udělala z té husté zacuchané hřívy něco neuvěřitelného.

Sehnu se pro hřeben a párkrát jím projedu hřívu. Pak ho odložím. Začnu od uší zaplétat jednoduchý copánek, který lemuje její silný krk.

Z očí mi unikne pár neposedných slz. Nechám je stéct a jen koukám do černých očí.

"Tak co naše princezny? Jak to zatím vypa...." Nedokončí osoba hledící na mou maličkost ve dveřích. Rychle si utřu slzy a otočím se. Stojí tam Jeddie.

"Vím," povzdychne "tohle není asi život, který ti byl souzen nebo jsi si představovala. Chtěl bych ti nějak pomoci Giselle." Mluvil velmi pomalu a v jeho očích byly vidět obavy. "Jsou různé léky, kouzla, zaklínadla a rad. Na tělo, hlavu, srdce, ale na zlomenou duši, to se obávám, že nic není."

"Děkuji Jeddie. Ale s tímhle se musím vypořádat sama. Vůbec, nemáš být teď náhodou někde? Třeba v chrámu nebo tak?" Zeptám se, abych odvedla konverzaci jinam. Jeddie byl většinou zaneprázdněný prací. Řešil problémy lidí, jiných království, učil kouzelníky a čaroděje, pomáhal bratrovi s jeho povinnostmi. Proto se divím, že má čas být ve stájích.

"Ano, zrovna jdu do města. Což mi připomíná, že bych mohl jít. Doufám, že stihnu večeři. Rád bych poznal ty budoucí královny." Na tváři se mu vykouzlil úsměv a s tím taky odešel.

Vykouknu ze dveří a můj pohled se zastaví na kulatých hodinách. Za pár minut by měly přijít. Vrátím se k Silver a ještě jí zapletu ocas. Každý pramínek pečlivě překládám a utahuju. Když jsem skoro u konce ocasu, tak zaslechnu z uličky hlasy.

"Myslíte, že tady je?" Ozve se.

"Jsem tady." Houknu na ně, aby věděly, že nemají odcházet.

"Aho," když nedokončí někdo větu, tak zvednu svůj pohled od copánku. Všechny jsou naskládané ve dveřích s vykulenýma očima, div jim nevypadnou z důlků.

"To je?" Zvedne prst Gundula a udiveně se zeptá. "Je to to, co si myslím?"

"Ano, kůň s křídly." Odpoví Ciel arogantním tónem.

Unikne mi uchechtnutí. "Blondý, to je pegas."

"Já myslela, že jsou to jen pohádky..." Řekla zamyšleně Rissa.

"Silver je poslední. Je to můj patron. Zvolila si mě v mých sedmi letech. Byla jsem s rodiči u vodopádů. Šli jsme po kamenité cestě nahoru na vodopád. Cesta byla úzká a kluzká a já malá a nešikovná. Uklouzla mi noha a padala dolů. Když mi hlavou problesklo, že tohle je můj konec, dopadla jsem zády na něco měkkého. Byla to ona," ukáži palcem na pegasku stojící za mnou "kdo mě zachránil."

"Je pravda, že pegas a jeho jezdec mají také spojení?" Přeruší moje vyprávění Shiva.

"Nooo, nemůžu s ní mluvit. Ale máme ho. Obě cítíme tu druhou. A to i na obrovskou vzdálenost. Ale už dost o pegasech, my musíme jít udělat něco s vámi." Chvíli na mě všechny civí a já hlavou naznačím směr ke dveřím.

Když vyjdeme ven, jsou zde nastoupení nasedlaní koně. Každého koně drží jeden mladík.

"Hoši, pomocte slečnám do sedel."

Shiva vyskočí sama. Gundula využije řemen od sedla, aby se nahoru dostala. Ostatní si nechávají radit, jak na to. Kupodivu, Ciel ani neprotestuje a vyleze na hřbet.

"Takže dámy to, co má ten kůň na krku, jsou otěže. Za ně se ten kůň ovládá." Shiva rychle zvedne ruku a hodí po mě nesouhlasný pohled.

"Ano Shivo, vím, že se koně ovládají i sedem, ale to vysvětlovat nebudu." Ujistím ji.

Odrazím se oběma nohama od země a vyskočím na Silver. Pokynutím hlavy dám najevo, aby nás dívky následovaly.

Po hodinové projížďce po městě, se vrátíme zpět do stájí.

"Jak mám slézt?" Zpanikaří Rissa.

"Shivo," pokývnu na ni, "prosím."

Ta přehodí nohu přes koně a dopadne snožmo na zem.

Rissa vyvalí oči. "Eeee," zadívá se na zem pod sebou. "To je trochu vysoko..."

"Riss, ten kůň nemá ani dva metry. Pojď budu tě chytat." S úsměvem si stoupne Gundula vedle koně Rissi a počká, až seskočí. Ta to udělá, ale podlomí se jí jedna noha a ona udělá dva nemotorné kroky dozadu. V půlce pádu jí Gundula zezadu zachytí.

"Děkuju." Šeptne Rissa a začne se červenat.

Ostatní děvčata seskočí bez obtíží. Nechám je odsedlat koně. Mezitím dojdu pro pár luků a šípů, které jsem si půjčila v kasárnách. Luky rozložím od sebe na metr daleko a ke každému dám tři šípy. Vrátím se do stájí a oznámím děvčatům, že odcházíme.