Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XXI

"Ospalče." Zazní mi v hlavě. Zase nějaký sen?

Zabručím a pokusím se znovu usnout. K mému neštěstí, ten hlas nechce přestat. "Giselle, vstávej. Máš hodně práce a už je docela pozdě."

Bože, to se nemůžu jednou jedinkrát dobře vyspat?! Tak počkat...

Prudce otevřu oči a posadím se. Zamžourám na Alamara stojícího vedle postele. AAAA sakra!

"Kolik, kolik je hodin?" Zeptám se ho.

"Za hodinu je oběd. Spala si pěkně tvrdě. Myslel jsem si, že už tě nevzbudím." Zakřenil se na mě.

"Dneska je ta oslava, že?" Hlesnu k němu. Ani nepotřebuji jeho odpověď.

Vylítnu z postele jako tryskomyš a dojdu ke skříni. Tam vyndám nějaké oblečení. Pak se zarazím. Otočím se na Alamara, který na mě kouká s výsměšným pohledem ve tváři.

"Tos tam jako přimrzl nebo co?" Jen se zasměje a odejde. Co to mělo jako znamenat?

Rychle se obléknu, vlasy svážu do culíku a v koupelně si rychle projedu zuby kartáčkem, aby se neřeklo. Celý můj ranní rituál zabere ani ne dvě minuty. Pak se vydávám do kuchyně.

V kuchyni hledám Zaaka, ale není k nalezení. Proto se zeptám jednoho pomocného kuchaře, kde bych ho našla. "Zaak je doma. Ty to nevíš?" Odpoví. To je opravdu skvělé, že je Zaak doma a užívá si pohodičky, ale kdo bude sakra připravovat jídlo na dnešní večer?!

Z mého hřmění mě vyruší Lizz. Zeptá se, proč se tak rozčiluju a jestli nechci čaj na nervy. Zakroutím hlavou.

"Jsem ráda, že si zpět. Zask to tu vedl dobře, ale ne tak jako ty." Hodím k kuchařce a ona se na mě usměje. Zeptám se, zda nechtějí s něčím pomoc. Jako vždy Lizz řekne, že raději ne a ať si jdu dělat něco užitečného pro sebe.

Proto dojdu do sálu, kde se bude oslava pořádat. Tam skupina lidí věsí různé květinové ozdoby, svíčky, leští podlahu, připravují stoly a židle. Hned u dveří potkám Trigu. Také se jí zeptám, zda by potřebovala mou ruku. Ta neváhá a hodí mi do rukou ubrusy se slovy "na každý stůl jeden ubrus. Pak je prosím s ostatními vyzdobte. Máš to na starost."

Se svou hromádkou dojdu k prvnímu stolu. Položím hromádku na jednu ze židlí a jeden ubrus přehodím přes stůl. Pak dojdu pro dva svícny, vázu s kytkou a položím je do prostředka stolu. Pokynu ostatním služebným, že chci, aby takto vypadaly všechny stoly a že mohou začít nosit příbory. Ti rychle uposlechnou a začnou opakovat to, co jsem udělala před chvílí já.

Na ozdobený stůl přidám příbory. Na každém místě, kde bude sedět host je rozmístěno několik vidliček, nožů, různých sklenic a nakonec mezi příbory přistane červenobílý ubrousek složený do tvaru květiny. Zkontroluji své dílo a jdu se podívat na ostatní stoly. U některých musím něco přerovnat nebo složit ubrousek znovu. Za dvě hodiny je sál kompletně vyzdobený a svícny jsou zapáleny. Triga mi poděkuje za pomoc a já se jdu podívat za dívkami.

Nemusím chodit ani do druhého patra, když si všimnu, že jsou všechny nashromážděné v sedací místnosti. Horlivě o něčem diskutují. Stačilo mi pár slov a pochopila jsem, že řeší oslavu.

"Tak co, máte vymyšlený program?" S úlekem se všechny otočí. Všechny radostně kývnou hlavami.

"Ano," ujme se slova Ciel. "První budeme já s Igniss. Pak by byl slavnostní přípitek, kde by Alamar něco řekl našemu oslavenci. Pak by byla večeře. Poté by předvedl své ukázky ten zbytek a poslední bys byla ty. Ke konci nás napadlo, že by mohli předvést i něco ostatní. Co ty na to?"

"Hmmmm. To," zapřemýšlím "nezní vůbec jako špatný nápad!" Všechny se začnou radovat. Po chvilce radosti je ale musím umlčet.

"Běžte to nahlásit Alamarovi a pak se jděte připravit." Dívky se domluví, kdo to půjde princi říci a pak se vydají ven. Já jdu za nimi, ale když se ony ve třetím patře oddělí, já pokračuji nahoru.

Zastavím se u velké ebenové skříně. Opatrně ji otevřu a nahlédnu, co uvnitř najdu za poklady. Začnu se prohrabovat oblečením a najdu jezdecké kousky. Avšak není to oblečení na koně, ale na draky! Vezmu jedny kalhoty a začnu si je prohlížet. Jsou vyrobeny z velmi vzácné kůže, která se již nedá sehnat, protože zvíře, ze kterého se dělalo, je už dávno vyhynulé. Kůže je lesklá, tenká, ale i tak dokáže ochránit. Sice se to nemůže rovnat brnění, ale co si budeme povídat, ocel taky vždy neochrání. Vrátím kalhoty zpět a zavřu skříň. Prohrabu se i dalším nábytkem, ale nemohu najít žádné šaty, které by mi padly do oka. Po třech skříních a dvou truhlách si sednu. Sjíždím pokoj pohledem a hledám ten správný kus nábytku. Můj pohled skončí na menší truhle. Dojdu k ní a začnu ji zkoumat. Je nenápadná oproti ostatním. Po otevření na mě vyskočí černé dlouhé šaty zdobené černými perlami a krajkou. Jsou nádherné. Neváhám a vezmu je.

Na chodbě poprosím jednu z žen, které mě naposledy připravovali, zda by mi udělala účes. Ta se jen zakření a následuje mě do pokoje.

Posadím se do křesla a ona začne vykonávat svoji práci. Po půl hodině jsou moje vlasy svázané do vysokého culíku s copánky podél hlavy a mé konce jsou natočené. Poděkuji jí a hodím dva zlaťáky. Vyvalí oči a poděkuje.

Nandám si šaty a nazuji si boty na vysokém podpatku. Do vlasů si ještě přidám stříbrnou brož. Ani nevím od koho jsem ji dostala, mám ji odjakživa.

Zkontroluju svůj vzhled v zrcadle a vyrazím do sálu.

Tam už se rozeznívá hlasitá hudba a smích...