Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XII

Čekám před vstupními dveřmi do hradu. Jako první přiběhne Rissa. Další běží v dáli. Sakra, kdo to je?
Až když se postava přiblíží, dojde mi, že to je Gundula. V té tmě bych jí nepoznala. Proč je tu vůbec taková tma? Asi bude potřeba vyměnit lucerny. Její zelená pleť je teď o dost tmavší. Dále přiběhnou Shiva, Yrbeth a Sephinrotha. Ale slečny světlušky nikde.

"Kde jsou?!" Zahřmím.

"Asi si dělají levandulový zábal," zasměje se Rissa.

"Ten si můžou udělat, až se vrátíme."

Po dalších minutách se konečně objeví. Obě mají na sobě sice teplé oblečení, ale jsou to šaty.

"Vážně máte na sobě boty na podpadku?" Ony si na tůru vezmou boty na podpadku! No nejsou...?

"Řekla jsi, ať si vezmeme nějaké teplé oblečení. Tak ho máme. Tohle se u nás normálně v zimě nosí." Chlubila se svými šaty Ciele.

"No ještě jsem tedy neslyšela, že by v Confluxu byla zima, ale budiž. Až vás budou bolet nohy, tak si nestěžujte. Navíc, přišly jste pozdě. Každé strhávám pět bodů.."

"Cože?!" zaječí Ciela. Její sestra jenom vyvalí oči, ale raději nic neříká. Chytrá holka, že by to už pochopila?

"Myslíte si, že pokud se něco vážného stane, tak na to budete mít hodiny času?" Zvednu jedno obočí a probodnu je pohledem.

"Představte si situaci. A to není jenom na vás dvě." Otočím se k ostatním, které mě velmi bedlivě poslouchají. "Probudíte se večer a ve vašem pokoji hoří. Budete čekat, než někdo přijde a zachrání vás? Budete si balit svoje napůl spálené oblečení? Nebo hledat oblíbeného plyšáka? NE! Budete se snažit zachránit si krk. A nebudete mít haldu času. Jenom pár minut, sekund. Tak se laskavě nad sebou zamyslete."

Chvilku bylo ticho. Nikdo se neodvážil nic říct. Ciele vypadala, jako by měla každou chvíli prasknout.

"Pojďte," vybídnu je a rozejdu se po cestě, která vede ven z města. Po pár metrech se cesta změní na kamenitou a je do kopce. Brzy se ocitneme na skalní římse, která má sotva metr na šířku. Ujdeme necelé dva kilometry. Není to moc, tedy alespoň já s tím nemám problém. Za to víc jak polovina dívek nemůže.

Zastavím se, aby mohly nachytat do plic trochu více kyslíku. "Už tam skoro budeme." Snažím se je povzbudit.

"Jak přesně je to ještě daleko?" zeptá se Rissa plná energie.

"Je to za rohem. Pak je tam jeskyně."

"Dobře, tak se sejdeme tam?" Zeptá se a vyběhne. Ta holka má ale elánu.

Vykročím středním krokem. Když už jsem před jeskyní zkontroluju, zda mám všechny dívky.

"Giselle?" Šeptne Sef.

"Hmmm?"

"Je tohle TA jeskyně?"

"Jakou máš na mysli?"

"Ta ve které žijí..." zahledí se do jeskyně a větu už nedořekne. Otočím se směrem k jeskyni. V tu chvíli mi došlo, proč se zasekla. Na římse jeskyně bylo obří hnízdo. Ne ledajaké. Hnízdo harpyí. Jedna na nás zrovna koukala.

"Fuj ty její oči, jsou tak, tak děsivé..." Hlesla Ignissa.

"A to jste ještě neviděly ty jejich zuby." Pronesu se smíchem. A vyrazím k jeskyni.

"Nechceš, abychom tam šly. Že ne?" Zaječí Ciel, otočím se a ušklíbnu se, "že NE!?"

Na to jí nic neřeknu a dál pokračuji s úsměvem na tváři.

"Je to tady strašidelný. Byly jste tu někdy?" Nervózně se zeptá Rissa Yrbeth a Sephinrothy. Obě zakroutí hlavou. "Smí sem jen pár lidí. Navíc ony nemají zrovna návštěvy v oblibě." Dodala nervózně Sephinrotha a pohlédla na harpyji, sedící na římse.

Dojdeme k rozcestí a zahnu doleva. Pak po neupravených schodech nahoru, znovu do leva a projdeme malým otvorem. Za ním se naskytne pohled na podivuhodnou jeskyni. Ta je zahalena do zeleného světla, kterou vyzařují houby.

Ozve se hromadné "woow". Všechny vyvalí oči na ten výhled. Je vidět na průzračně čistou vodu řeky Styx. Ukáži na strop jeskyně, kde začíná to, kvůli čemu jsme přišly. Tam se začnou vytvářet bílé koule světla. Líně poletují v kruhu a nechávají za sebou lehký světelný ocásek.

Gundula se zasněně usměje, "to je nádhera. Je to jak kdyby hvězdy sestoupily a tančily tu."

"To, co vidíte je jev, který se tu objevuje každý měsíc." Ignissa, Ciel a Gundula si hledí na své ruce. V zelené ruce Gunduly se mihotal proud světle modrého světla. Ignissa měla v ruce malý oranžový plamínek. U Ciel to vypadalo, jako by ji okolo rukou a prstů koloval proud levitující vody.
"Dodává magickou sílu." Kývnu k jejich rukám.

Dalších deset minut je nechám se kochat, pak je ale už musím donutit jít zpět.

Před vchodem do jeskyně se zastavím.

"My to půjdeme i zpět? Né že bych si stěžovala, ale já jsem docela unavená." Řekne sklesle Shiva.

"Nebojte se. Zařídila jsem nám odvoz." Píííísk.

Objeví se manticora. Naskočím na ni a pak písku znovu.

"Ty máš pro nás manti... Ááá..." To už Ciel dokončí větu hlučným hysterický řevem. Jedna z harpyjí ji svými ohavnými nohami čapla za ruce a vznesla se do vzduchu. Takto to udělaly i ostatní.

Bylo opravdu záživné se na všechny ty vyděšené tváře koukat. Teda až na Shivu. Ta byla tak šťastná, že ji i harpie několikrát pustila a pak zase chytila.

Přistály jsme na nádvoří před hradem. Harpie všechny opatrně pustily na zem a s hlasitými skřeky odlétly zpět do hnízd až na jednu starou. Ta se zadívala Yrbeth hluboko do očí. "Máš v sobě něco silného a nebezpečného. Čas Malassy se blíží..." Zasyčela a odlétla za ostatními. Neměla jsem absolutní tušení, co to mělo znamenat.

"To bylo super!" zahlásila nadšeně Shiva. "Půjdeme znovu?"

"Možná někdy příště. Teď už běžte spát. Zítra máte volno. Uvidíme se u oběda."

Všichni si popřály dobrou noc a vyrazily do svých pokojů. Ve vedení šly Ciele, Ignissa a Sephinrotha. Za nimi Gundula se Shivou. Na konci šla Yrbeth a Rissa. O něčem si povídaly a smály se tomu.

V hlavní hale jsem se od dívek oddělila a šla do svého pokoje. V pokoji svítila ospale jedna lucerna. Došla jsem k umyvadlu. Opláchla jsem se vodou, převlékla a padla na postel. Nesmím si zapomenout zapsat ty body...