Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XVIII

S rychlým krokem dojdu ke stolu. Všechny dívky zmlknou. Trochu znervózním, když si všimnu, že si mě prohlíží.

"Giselle, měla by sis strhnout nějaké body za pozdní příchod." Smála se Gundula. Nějak si její poznámky nevšímám a předstoupím do čela stolu.

Opřu se rukama o hranu a zadívám se, co všechno je dneska na stole.

"Takže, chci s vámi probrat nějaké základní pravidla. Za prvé žádné vulgarismy a buďte zdvořilé. Za druhé nechci vidět lokty na stole. A za třetí budete k pokrmům používat tyhle," ukážu na několik příborů, "věci."

Všechny sklopí hlavy na příbor.

"Na co je tu toho tolik?" Zeptá se Shiva.

"To já sama nevím. Jako by nestačila jedna vidlička a nůž. Heleďte se, není to nic těžkého. Pravděpodobně bude první předkrm, protože na pravém kraji není lžíce. Při dalším chodu si vezmete ten příbor, který je blíž k talíři. Je tu někdo z vás na něco alergický?" Musím se zeptat. Všechny zavrtí hlavou.

"Budu vás všechny pečlivě sledovat. Proto se snažte. Počítá se každý bod. Zbývá nám asi pět minut. Máte nějaké dotazy?"

"Ano," ozve se Sephinrotha. "Kde jsi sehnala ty úžasné šaty?" Na to neodpovím, otočím se a zajdu do kuchyně.

Všechny pulty jsou obsazené různými pokrmy. Zahlédnu Zaaka a houknu na něj. Zeptám se, zda mi už řekne, co bude k večeři, ale on jen zavrtí hlavou. S povzdychem si to namířím zpět do jídelny. Sednu si vedle čela stolu.

Do místnosti přijde Alamar se svým bratrem. Oba vypadají velice ušlechtile a důležitě.

"Dámy," pokyne hlavou Al na pozdrav. Dívky mu slušně odpoví a trochu se zaculí.

Hned, co se oba usadí se jich zeptá Zaak, zda můžou podávat večeři. Jeddie pokyne rukou. Několik číšníků začne cupitat po sále. Ptají se, co kdo chce k pití a nosí první chod. Před nosem mi přistál talíř, na kterém bylo vejce na opečené slanině s rozteklým sýrem. Všichni jsme čekali, až dá budoucí král pokyn k jídlu. Hned co nám popřál dobrou chuť a ať toho sníme tolik, kolik se do nás bude vejít, jsme začali jíst.

Vzduchem se nesla příjemná atmosféra. K mému překvapení se do konverzace zapojil i Jeddie. Vyptával se odkud dívky jsou, jak by si představovaly vládu a jaké jsou jejich cíle. Každou odpověď pak zhodnotil a okomentoval, co se mu na tom -spíše- nelíbí. Jediný názor, který nezhodnotil jako špatný, byl ten Yrbethin. S Jeddiem se pustili do horlivé konverzace a nikdo je raději nerušil. Během hlavního chodu, kdy se podávala pečená kachna s houbovou omáčkou a chlebem, se probralo mnoho témat.

U dezertu Alamar všechny utišil.

"Chtěl bych do vaší zkoušky přidat jeden úkol. Jak jistě víte, můj bratr má za dva dny narozeniny. Proto bych chtěl uspořádat oslavu. Jen mě nenapadá žádné téma. Mohly byste mi s tím pomoci?" Usmál se na ně a pak se kouknul na mě. Kývla jsem hlavou na důkaz souhlasu.

Všechny dívky dávaly různé návrhy, ale žádný se Alamarovi nelíbil.

"Co kdybychom to spojili s jejich dovednostmi." Řeknu a ukážu lžičkou na dívky. Všechny oči na mě zvídavě míří.

"Mají teď takovou zkoušku. Tak by mohly předvést, co umí."

Z mého nápadu byli všichni nadšení.

"A předvedeš i něco ty?" Zeptá se Jeddie.

Usměju se na něj a odpovím. "Jedině, když předvedeš něco ty."

"To zní jako výzva." Oba se začneme smát a pak se přidají i ostatní.

Po dezertu se Yrbeth omluví, že už půjde spát. Rissa s Gundulou se jí snaží přemluvit, aby zůstala, ale odmítá. Když se Yrbeth zvedne k odchodu, tak se Jeddie nabídne, že jí doprovodí, protože už taky dá dnešnímu dni konec. Popřejeme si navzájem dobrou noc.

Za pár minut odejde i Ciel s Ignissou a Sephinrothou.

Zaak se nás zeptá, zda si dáme ještě nějaké víno. Holky si chtějí dát, ale já jim to už zatrhnu, protože jsou dost opilé. Domluvím jim, aby je někteří služební dopravili do komnat. Pokynu číšníkům, že mohou uklidit stůl. Zůstanu sama s Alem. Ten hlasitě zívne, div mu neupadne pusa. Začnu se smát. Je na něm vidět, že má taky trochu napito.

"Pojď, doprovodím tě do postele." Nabídnu mu a chytím ho za loket, aby se zvedl. Alamar si hodí ruku přes mně. Skoro vláčel nohy za sebou. Dotáhnu ho do jeho pokoje. Věřím, že kdyby ho táhnul někdo jiný, tak by měl problém ho vůbec udržet.

"Jsme tu," oznámím a otevřu dveře.

"Řekla szi, žee pudež až do posztele." Pronese opilecky a škytne.

Usměju se a odpovím. "Říkala jsem, že ti pomůžu do postele, né že do ní půjdu."

Zvedne hlavu a udělá psí oči. Kdyby nebyl tak ožralý, tak bych mu na to i skočila.

Dojdu s ním k posteli, tam ho položím a přetáhnu přes něj deku. Otočím se k odchodu, ale v pohybu mě zastaví Alamarova ruka. "Szi užasná. Děkuju za vszechno." Škytne a hlava mu těžce padne na polštář. Během chviličky začne hlasitě oddychovat. Potichu se vytratím z pokoje a jdu do svého. Tam si sundám šaty a opatrně je pověsím na ramínko. Nandám si košili a jdu si lehnout. Dnes toho bylo dost a v nastávajících dnech toho bude ještě víc.