Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

I

Vyběhnu z pokoje hned, co uslyším ohlušující ránu. Vyšla z druhého patra napravo ode mě. Rychle jsem se rozeběhla chodbou a zamířila ke schodišti. Brala jsem schody dolů po dvou a na konci vynechala rovnou čtyři. V hlavě se mi usadila jen jedna myšlenka a to ta, že musím odsud pryč. Jsme pod útokem.

Přiběhnu do stájí. K mému úžasu tam nikdo nebyl. Buď všichni bojují nebo už zemřeli. Popadnu nejbližší sedlo s brašnami a zamířím si to do boxu na konci uličky. Otevřu branku a Silver, pegaska se stříbrnou hřívou a ohonem, na mě vyvalí svoje černé oči a roztáhne křídla v úmyslu se bránit.

"Klid holka". Chlácholím ji nízkým klidným tónem. Stáhla svá křídla a já se k ní konečně mohla přiblížit.

Hodím na ni sedlo a neuvědomuju si jakou rychlostí a silou jsem to udělala. Silver se prohla v zádech. "Promiň zlato, ale opravdu pospícháme". Ohlížím se po stájích.

Nelením a hned na Silver vysednu a vyjedu ze stájí pryč. Venku ji pobídnu do cvalu a ona na to rychle zareaguje. Během pár skoků vzlétneme.

Když už jsme pár metrů od země, proletí kolem mé hlavy zelená koule. Skloním svůj pohled dolů a zahléhnu několik lichů. Kostlivých odporných střelců s vysokými holemi, kteří stříleli právě tyto koule. Jeden z nic něco hlasitě řve a ukazuje přímo na nás. Další dva kostlivci na něj reagují a bezhlavě oba pálí dvě koule.

Jedna prolétne Silver těsně vedle křídla a druhá zasáhne moje rameno. Při dotyku se okamžitě uvolní smrdutý mrak. Snažím se to nedýchat, ale marně. Kouř se mi dostal do úst. Cítím palčivou pachuť na jazyku. Ach ne. Podívám se pod sebe na zem. Celé město je v plamenech. Elfi bojují o své životy s nemrtvými. Jenže ti nemají slitování. Zabíjejí ženy i děti, které se snaží uprchnout. V tom se mi v hlavě objeví dívka s kudrnatými zrzavými vlasy. "Musíme se vrátit pro..." upadám do černých mrákot.