Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

X

V kuchyni je kupodivu docela klid. Zamířím si to k pultu se zeleninou. Začnu se natahovat pro papriku, když v polovině mého pohybu mě někdo plácne přes ruku. Vařečkou. S hlasitým "au" si svojí ruku stáhnu do bezpečí na břicho.

"Jestli máš hlad, tak ti něco udělám, ale takhle mi krást zeleninu nebudeš!" Spustila na mě Lizza s úsměvem.

"Co by sis dala?" Zeptá se.

"To mi je nějak jedno. Cokoli, mám strašný hlad." V tom se ozve mé břicho, které volá. Lizza se rozesměje a ja po ní vrhnu smrtelně vážný pohled.

"Nebudou ti vadit zbytky od včerejška. Že ne? Proč se vůbec ptám. Jasně že ne." Musela jsem se začít smát, protože Lizza moc dobře věděla, co já jsem za všežravce. Když mám hlad, jsem schopná sníst snad všechno.

"Lizz, mohla by jsi mi udělat dvě porce prosím?"

"To seš až tak nenažraná?" Vykulí na mě oči.

"No co mám dělat." Lehce si povzdychne.

"Není to pro mě. Ty holky budou dneska do večeře bez jídla. Je tam jedna místní vesničanka. Nechci aby byla ohladu. Bude potřebovat sílu. Tak tě poprosím o velký kus masa." Na to už pustí se do vaření. Tedy spíše ohřívání. Sednu si na kuchyňskou linku a hypnotizuji jídlo pohledem.

"Jsem ráda, že se vybrala zrovna Yrbeth. Je to hodná holka. Pomáhá svým prarodičům s obchodem. Jen mám takový pocit, že by se na post královny více hodila Sephinrotha." Kývala Lizza.

"Sice je to kněžka, ale udržovala by mezi lidmi mír a pořádek. Né že by to Yrbeth nedokázala. Jen přeci Sephinrotha je starší a má nějaké vzdělání a to je k vladaření přeci podstatné, že? Lidé jsou z těch tvých zkoušek nadšeni. Věří, že mají holky od nás šanci se stát královnami." Rozplývala se Lizza. Konečně má můj nápad kladné ohlasy.

Během pár minut má hotové jídlo a já se do něj hned pustím, i když je to pořád na pánvi. Lizz mezitím dá zbytek na talíř a přikrije ho poklicí. "Kam se to do tebe vejde, hm?"

Jídlo mi padá do žaludku, jako by byl roztahovací. Bude ti potom blbě. Ozve se mi v hlavě. No a co? Mám hlad!

Hodím do sebe poslední sousto a pánev s vidličkou ponořím do vody ve dřezu.

Poděkuji Lizz, vezmu si talíř a vyrazím z kuchyně.

Kde ta dívka má asi pokoj? No snad bude ve východním křídle.

Cestou potkám pár strážných, kteří hazí nechápavé pohledy na gloš. Není běžné, aby jídlo z kuchyně nosil kdokoli jiný než služky z kuchyně. Dělám že nic a usmívám se na ně.

Dojdu do menší chodby. Jsou tu asi čtvery dveře. Přiložím jedno ucho na první z nich a zaposlouchám se. Zevnitř se ozívá pár hlasů. Jsou asi tři. Všechny ženské. Áha, slečinky mají slepičí debatní kroužek.

Takhle postupuji i u dalších. U všech je to stejné. Až na ty poslední.

"Neměla jsem to dělat. Byla to chyba! Co jsem si myslela? Že budu moci být královnou? Pche! To určitě..."

Chudák holka.

Vrazím do jejího pokeje bez zaklepání. Yrbeth se s úlekem otočí a vyvalí své fialové oči.

"Ahoj. Přinesla jsem ti něco k jídlu. Jinak by jsi byla do večeře ohladu."

"Eeee, děkuji? Ale nemám hlad." Stojí tam jak socha. Jujdá, asi jsem ji trochu rozhodila.

"Poslyš," začnu pomalu a s klidem.

"Nemusíš se ničeho bát. Vidím v tobě něco, co ty ostatní holky nemají." Snažím se jí povzbudit.

"Co by kdo mohl vidět na obyčejné vesnické holce. Nemám proti ostatním šanci. Podle nich jsem koště..." Řekla sklesle. Měla slzy na krajíčku. Nedovolím, aby brečela!

"To není pravda. Neřeš je. Jsou to mladé princezny, které si myslí, že spolkli kus beholdera." V tom se začne smát a já s ní.

"Yrbeth," zvednu jí bradu, aby mi koukala do očí. Páni, ty její oči. Jako by byly schopné koukat skrze mně... Hej! Příjem! Ona na tebe civí a nechápe!!!

Proberu se z malého tranzu. "Seš jiná než ony. Máš nějakou jiskru. Navíc, se mi z nich všech líbíš nejvíc."

"Neznamená to, že ke mně budeš shovívavější?" Její otázka mě naprosto dostane.

"Máš pravdu, to nebudu. Ale věřím ti. Slib mi, že ať se stane cokoli, tak budeš bojovat do posledních sil."

"Ano, slibuji." odpověděla nejistě.

"Na," podám jí talíř s jídlem, "jez."

"Děkuju mockrát. Si jediná, co je na mě tak milá. Myslela jsem si, že Sephinrotha, když je také z Malevu, bude... Jiná než ostatní." Řekne sklíčeně.

"Je to kněžka. Víš ony kněžky si jdou za svým ochráncem, stvořitelem a kdo ví kým dalším. Nikdo jiný je moc nezajímá. Jsou celkem sobecké. To je opravdu materiál na královnu..." Její koutky se trochu zvednou.

"Užij si jídlo. Zatím, uvidíme se u večeře." Zamávám jí na pozdrav a zamířím ke dveřím. Když tu si na jejím stolku všimnu malé sošky. Je to černý drak, stojící na všech čtyřech, s fialovými blánami mezi křídly a rohy na hlavě. Nikdy jsem nic podobného neviděla. "Pěkný kousek." Ukáži na draka a vyjdu dveřmi na chodbu.

Zbytek odpoledne strávím procházením se po městě a přemýšlením o Yrbeth. Jsem ráda, že je tu někdo z prostého lidu. Když ulice prořídnou, tak to otočím zpět do hradu. Vyjdu schody do svého pokoje a jdu se připravit na večeři.