Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

XXIII

"Copak jsi se naprosto zbláznil?" Řval Jeddie na svého bratra. "Nemůžeš se jen tak spakovat a jít do války. Ještě ke všemu sám. Nighom potřebuje krále. Potřebuje, abys zůstal tady."

"Jeddie, nemusím tu vůbec zůstávat. Zastaneš mé místo ty. Nighom to s tebou zvládne. Máš u lidí respekt a důvěru. Budou tě následovat."

V tom do místnosti vtrhly Gundala, Shiva, Rissa, Ignissa a Ciel. Všechny byly převlečené do normálního oblečení. Tedy kromě Ciel a Ignissy, které měly na sobě šaty.

"Musíme odejít. Pokud to co říkal ten posel je pravda, naše domovy nás potřebují. Je mi to líto, že to takhle dopadlo, ale pokud se Nighom nepřipojí do války, tak bych se stejně nemohla stát Alamarovou chotí." Probodla pohledem Jeddieho Shiva. Ten na ní nereagoval. "Každopádně budeme potřebovat dopravit k portálu. A zřejmě půjčit nějaké koně." To už se otočila na Alamara. Ten na souhlas přikývl. Zvedl se ze židle a došel na chodbu za strážemi.

"Takže co máš v plánu ty Giselle?" Zeptá se mě Ciel.

"Vydám se do Erathie. Do některého z měst a pokusím se dostat informace ohledně elfů. Pokud jsou spojenci, někdo bude vědět, kde je hledat. Tedy alespoň doufám."

"A já půjdu s tebou." Vrátil se Alamar do místnosti. "Vyslal jsem stráže po Nighomu, aby roznesli zprávu o té válce. Dále vám připraví koně na cestu. Do hodiny by sme mohli vyrazit. Giselle, měli bychom se oba také připravit." Souhlasně přikývnu a vyrazíme pryč. V tom nás zastaví Jeddie. "Dnes vám ten portál neotevřu. Je pozdě, jsem unavený a celkem rozhozený. Nemuselo by se to úplně povést. A i když jsem na tebe bratře opravdu naštvaný, tak nechci, abych skončil v prázdnotě. Půjdu si lehnout a zítra vám ten portál otevřu." Prošel mlčky kolem nás s odešel. Povzdychnu si. Oba si vyměníme pohledy. Jenže nic s tím neuděláme. Pokud se Jeddie necítí na otevření portálu, je lepší, aby nabral sílu. Dojdeme s Alamarem k mému pokoji. Popřeje mi dobrou noc a dá mi pusu na čelo. Při odchodu ho chytím za ruku.

"Já jen... Nechceš jít na chvíli dovnitř?" Zeptám se a hledím mu při tom do očí. V tom mě popadne jednou rukou za hlavou a políbí mě na rty. Přitáhnu se k němu boky. Rukama sjede po mém těle níž, chytí mě za zadek a zvedne. Vejde se mnou v náručí do místnosti. Nohou za sebou zabouchne dveře. Dojde k posteli, kde mě pomalu položí. Polibky se dostane k mému uchu. Jazykem začne dráždit můj lalůček. Cítím jeho horký den. Prohnu se v zádech a přitisknu se k jeho tělu. Odvrátí se a sundá si košili. Svým pohledem kloužu po jeho svalnaté hrudi. Obejme mě jednou rukou a nadzvedne. Začne mi rozvazovat korzet. Když je dostatečně povolený, s jeho pomocí se dostanu z šatů. Lehne si na mě a začne mě znovu líbat. Postupně polibky postupuje níže a níže. Vydám ze sebe slastný vzlyk, když se jazykem dotkne mé...

                                           ***

"Giselle, vstávej. Musíš mi pomoci najít mého bratra..." rozletí se dveře. Já i Alamar zvedneme ke dveřím hlavu. Stojí tam Jeddie s otevřenou pusou v údivu.

"No to si děláte... Vy spolu jako...?" Začne se vyptávat pořád stojící a hledící Jeddie.

Chytím deku, přehodím si ji přes sebe, abych se zakryla a zamířím ke komodě, kde vydám první modrou košili. Otočím se k Jeddiemu zády, nechám sklouznout deku na zem a navléknu se do košile. Poté si obléknu i dlouhé kalhoty.

"Vau, ty máš ale odvahu." Houkne Jeddie. Alamar jen zakroutí očima a vstane také. Avšak si žádnou deku nikde nedrží.

"To jsem si mohl myslel. Ta tvoje zamilovanost byla cítit už před jakou dobou, jen jsem čekal, kdy to přijde. Nezlobím se na tebe. Jen mám otázku, hodláš si ji vzít někde na cestách nebo až se vrátíš?" Říkal to jako by byl nad věcí. Ale ještě včera byl Jeddie na svého bratra strašně naštvaný. Tak co se změnilo?

"No to je jedno, každopádně, asi máme královnu."

"Počkat, jakou královnu? Já královnou nebudu!" Vyjeknu na Jeddieho.

"V klidu. Mám pro tebe dvě dobré zprávy. Za prvé, ty královnou nebudeš a za druhé bude to jedna z těch mladých slečen."

"Jak jsi to mohl rozhodnout ty sám. Moc dobře bratříčku víš, že to nemůžeš rozhodnout! Navíc, já žádnou z nic nemiluji a v té situaci co jsme, si mě žádná z nich ano nevezme." Spustí naštvaně Alamar. Podívá se mi do očí, ve kterých je znát hněv, bolest a strach. Jeho reakce mě zaskočí.

"Ty si ale nebudeš nikoho brát. Tedy alespoň né teď. Naší elfici ti schvaluju. Ale sňatek bude, až se vrátíte. Dlouho jsem na tím přemýšlel. Tobě vláda vůbec nesedí. Proto jsem se rozhodl, že se vzdám své magie a požádám Yrbeth o ruku."

"COŽE?" Vykřikneme oba najednou.

"Ano, je to tak. Nějaké námitky?" s Alamarem si vyměníme pohledy. On se musel zbláznit!

A mysleli jsme si to oba.

"Jeddie, co když se své moci nebudeš muset vzdát?" Zeptám se ho. Neodpoví, jen  nechápavě nakloní hlavu.

"Lidé to určitě pochopí. Budeš jak král, tak nejvyšší čaroděj. Navíc, když budeš mít potomka, máš obrovskou šanci, že moc zdědí. A kdo půjde na trůn pak?" Nad tím se oba bratři zamyslí.

Začne Alamar. "Budou to muset prostě přežít. Musíme pozměnit některé zákony a začneme hned tímto. Myslím, že když si vezmeš Yrbeth, tak tě lidé přijmou. A jí také."

"Máte pravdu. Jdu to hned sepstat. Nechám všechny svolat na nádvoří. Vy dva se mezitím dejte dohromady." Řekne a vypálí ze dveří.

Když se zaklapnou dveře, dojdu k posteli. Alamar si sedne a zahledí se mi do očí. Položím mu ruku do vlasů. Na nic nečeká, popadne moje boky, hodí mě na postel a přišpendlí mé tělo pod jeho.

"Giselle?"

"Hmmm?"

"Miluješ mě?"

"Ano Alamare, miluju. Můžu mít taky otázku?"

"Samozřejmě."

"Miluješ ty mě?"

"Miloval jsem tě od té doby, co jsem tě poprvé potkal. Miloval jsem tě, i když jsem neměl. Miluju tě a budu tě milovat." Neváhám a políbím ho.