Dungeon [VELKÉ PŘEDĚLÁVÁNÍ]

VIII

Ve stájích je dnes docela ruch. Nijak to nevnímám. Nepřišla jsem proto, abych se starala o přípravy na večer, ale abych viděla konečně Silver. Máme mezi sebou obrovské pouto. Když nejsme spolu, mám pocit, jako by mi nějaká část chyběla. Dojdu k jejímu boxu, kde si spokojeně přežvykuje seno. Když mě zpozoruje, zařehtá. Otevřu dveře boxu a vstoupím. Pohladím ji lehce po krku.

"Tak co holka, chceš se jít protáhnout?" Zeptám se. Nevím, zda to byla otázka mířená pro ni nebo spíše pro mě.

Vyjdeme ven a já se rozeběhnu. Silver vedle mě nakluše a já využiji rychlosti, chytím se její husté hřívy a odrazem nohy se jí dostanu na záda. Ona se odrazí a vzlétneme.

Je to úžasný pocit. Vítr ve vlasech a hlavně ten pocit volnosti. Musím si dnešek užít. V příštích dnech na tohle nebude čas.

Malev je obrovské město, které bylo vytesané do skály před mnoha lety. Nechali ho vytesat temní elfi - Sylvani - za pomoci trpaslíků. Sylvani dříve žili tam, kde se dnes rozléhá Eofol - předpeklí. Nikdo si již nepamatuje, jak se jejich země nazývala. Ale každé dítě zná příběh Sylvanů. Žili v míru s ostatními frakcemi. Byli velmi nadaní v dávné temné magii. Jezdili na fialových panterech, kteří se dokázali zneviditelnit.
Jenže jednou přišlo zemětřesení. A nebylo ledajaké. Bylo obrovské. Země se otřásala natolik až jednou pukla. Z pukliny se stávala hora. Na pár dní, když se růst hory zastavil, byl klid. Klid před bouří. Doslova. A pak se z hory začala valit láva, která spálila celou zemi na popel. Hrozné že? Jenže to stále není všechno.
V lávě se objevil portál, kterým do země proudili jednotky pekla. Impové, kerbery, sukuby, démoni a všelijaká pekelná havěť a to na pokyn Ďábla. Sylvani bojovali statečně. Ale marně. Každým dnem jich ubývalo a jediný, kdo přišel na pomoc, byli lesní elfi. Conflux odvrátil svůj zrak jinam a Erathie prohlásila,  že přeci není možné, aby se Ďábel osvobodil. Po dlouhých letech se nakonec Erathie také přidala.

Nakonec se třem frakcím podařilo peklo zahnat zpět do hory. Avšak Sylvani přišli o celou svou zemi. Tak začalo jejich putování po Enrothu. Žádná s frakcí nechtěla mít co dočinění s temnými elfy. Prohlašovali je za prokleté a údajně si za svou zkázu mohli sami. Sylvani se však nevzdávali. Hledali a hledali, až narazili na skalnatý ostrov na severu. Požádali trpaslíky a dál to znáte.

Sylvani se nakonec rozhodli žít několik stovek let v podzemí. A zavřeli se před okolním světem.

Nighom se rozděluje na několik částí:
Pevnost s městem Malev na jihu obehnané močály a obrovskými houbami, ve kterých mají svá doupata troglodyti. Jsou to malevští bojovníci. Mají ještěří tělo, chodí po dvou nohách, obrovskou kapsu místo hlavy, kterou nedrží žádný krk. A to nejděsivější- nemají žádné oči.

Okolo močálu vede cesta k mantikořím jeskyním a od těch se podél řeky dá dojít k labyrintu. Domovu minotaurů.

Na severu se rozléhá obrovský portál, který hlídají beholdeři z Pilířů očí. Také podivné bytosti. Takový obrovský mozek namísto těla s obrovským okem uprostřed hlavy. Z huby jim trčí ostré zuby. Pohybují se díky dlouhým šlahounům, kterých mají převázně šest nebo osm.

Nedaleko na jihovýchodě leží kaple Tichých hlasů medúz. Medúzy společně s beholdery hlídají portál. Beholdeři dokáží nahlédnout svým okem do našeho vnitřního já. Pokud vás vyhodnotí jako hrozbu, přenechají vás medúzám. Ty následovně zavedou nevědomé oběti do lesa soch, kde díky svým očím promění dotyčného na kámen.

Zatím zní Nighom celkem nehostinně a ponuře, že? To vše mění podivuhodná jeskyně. Přeci jen celý Nighom byl vytesaný pomocí sil a staré magie do hlubin skal, ale v podivuhodné jeskyni je vše opakem. Roste zde tráva, rostliny a stromy, jen jiné než na jaké jsme normálně zvyklí.