Skrytá tajemství

1.3

„Nejdříve si musíme promluvit s Avou McKenzie." Pravil Fletcher.

Zazvonili na zvonek menšího domku, otevřela jim žena.

„Dobrý den paní, jmenuji se Bob Fletcher a tohle je můj kolega Ryan Walker, jsme z oddělení vražd, potřebujeme si promluvit s vaší dcerou."

„Je to kvůli té vraždě toho kluka? Já myslela že máte viníka?"

„Vyvstaly na světlo nové okolnosti, které musíme prošetřit. Můžeme dál?"

„Ano, pojďte za mnou."

Vstoupili do domu a z obývacího pokoje slyšeli někoho hrát na klavír.

„Od té vraždy hraje pořád dokola Měsíční sonátu, první část od Beethovena. Nic jiného, jen tuhle sonátu." Pravila matka a detektivy navedla do obýváku, kde dívka hrála na klavír. Dohrála a vstala. Přeměřila si pohledem dva muže.

„Vás si pamatuju. Dělal jste na tom případu." Pravil k Fletcherovi.

„Správně, vyšetřoval jsme tu vraždu. Jmenuji se Bob Fletcher a to je můj kolega Ryan Walker."

„Proč jste za mnou přišli?"

„Něco se našlo, k té vraždě a my bychom o tom se tebou chtěli mluvit."

„Řekla jsem všechno, co vím."

„Matka vyklízela jeho pokoj a něco našla." Pravil Walker a podal jí to album. Otevřela ho a hned ho zavřela.

„Myslíte si, že by to mohlo být jeho?" Položil otázku Fletcher.

„Není to jedno?"

„Není, mohlo by to vrhnou nové světlo na případ." Oponoval ji Walker.

„Vraha už máte."

„Možná to není vrah. Co si teda myslíte? Je to jeho album?"

„Já Olivera zas tak dobře neznala, byli jsme takoví přátelé v šikaně."

„Přátelé v šikaně? Myslím, že ten termín již zmínila minule." Pravil Fletcher zamyšleně."

„Russell si našel někoho, do koho by mohl kopat. Našel si nás dva. A co se týče toho alba, jediné, co mohu říct jistě, je to, že Oliver byl do Susan zamilovaný."

„Vyznal se jí někdy?"

„Ne, ona přeci měla Damiena, svého přítele, kapitána fotbalového týmu. Oliver jí to neřekl, ale já poznala, ono to nebylo zas těžké to poznat."

„Ale mohl jí to říct. A ona ho odmítla. Myslíš, že by se mohl mstít?"

„Já nevím, zas tak moc jsem ho neznala. Měli byste se zeptat jí."