Skrytá tajemství

2.8

„Databáze ho našla. Hudson ho vyhodil a zařídil, aby o vše přišel. Teď bydlí v malém bytu v podnájmu a pracuje jako uklízeč v pár bistrech." Řekl Dowley.

„Ten by nám toho mohl hodně říct." Pravil Fletcher.

„Proč vás Hudson vyhodil?"

„Kvůli tomuhle tu nejsme, ne?"

„Vyhodil vás pár dnů po smrti Claire Brown, Finne Paulsone."

On svůj pohled upřel někam do dáli.

„Skrýval jsem se dlouho a kvůli čemu...přítelkyně mě opustila, má rodina se na mě taky vykašlala a já teď žiju v krysí díře...nemá smysl se skrývat...ano, pracoval jsem pro něj, musel jsem dělat spoustu věcí, ale poslední kapkou byla ta noc. Odvezl jsem její tělo do té ulice. Já...měl jsem mlčet, ale tohle bylo až moc velké sousto, chtěl jsem jít na policii, ale on proti mně zakročil a poslal mě tam, kde teď jsem. Měl jsem na něj informace, které by ho poslali do vězení, ale nemohl jsem je dát policii, protože já sám byl vinen. Než mě zatknete, mohli byste pro mě něco udělat? Ty informace jsou ve složkách v mém bytě v e škvíře za postelí, použijte je a zašijte toho netvora na dobro."

„Tohle pro vás klidně uděláme."

Netrvalo to dlouho a už vedli Rona Hudsona přímo z jeho kanceláře do cely a s ním i Finna Paulsona a Luka Halla.

„Ty jsi...ty jsi ji zabil." Promluvil Thomas, když kolem něj vedli Luka.

„Já...ona nám lhala, já...byl naštvaný a opilý...já..."

„Ty jsi ji zabil!"

„Problémy v ráji?" Uchechtl se Ron Hudson.

„Ty sklapni! Pro jednou. Ona nebyla netvor, to ty...celou tu dobu." Pravil s neskrývaným vztekem Thomas.

„Oooo. Co si myslíš, že jseš, myslíš si, že jsi lepší člověk než já? Kdyby si byl, řekl by si tenkrát policistům, kdo ji zabil."

„Já to ale nevěděl."

„Věděl jsi to, věděl jsi to celou dobu a nikomu si to neřekl, nejsi o nic lepší než já, synu. Jaký je to pocit?" Pravil se smíchem, když ho policisté odváděli pryč.

„Teď máš, co si chtěl, že jo?!" Tázal se rozhořčeně Brett, když viděl před policejní stanicí stát Rogera Browna, svého otce. Stál tu, protože se díval na to, jak na policejní stanici odvádí Rona Hudsona.

„Měl jsem čekat, že se tu ukážeš." Řekl jen.

Rychlým krokem k nim přišla Alice Brown.

„Podávám žádost o rozvod!" Vyprskla a svému muži do ruky vtiskla rozvodové papíry.

„Proč tak najednou?"

„Jak tohle můžeš říct, jsi parchant, tvé počínání zabilo naši dceru a já tě ještě bránila. Jediné. co teď mohu udělat je...prosit ji i Bretta o odpuštění."

„Nemusíš mě prosit, já ti odpouštím a jak znám ji, ona by ti taky určitě také odpustila." Pravil s úsměvem a věnoval ji dlouhé objetí.

„Pojď, jdeme pryč od tohohle netvora." Vzal ji kolem ramen a vedl ji pryč.