Skrytá tajemství

2.4

„S ním jsme také mluvili. Opíjeli se v baru na rohu Dubové a Strážní ulice tu noc, kdy zemřela, barman nám to potvrdil, takže měl alibi." Pravil Fletcher.

„Stejně si s ním ale promluvíme." Pravil Dowley odhodlaně.

Fletcher si vzal Dowleyho stranou a zeptal se ho.

„Proč se tak zajímáš o tento případ?"

„Ty se o něj také zajímáš?"

Tykali si mezi sebou, když byli v kanclu. Fletcher se zdál na první pohled chladný, ale nebyl takový a celé jeho oddělení to vědělo. Cítili se jako by patřili do takové větší rodiny, jediná formálnost byla v tom, že si většina říkala příjmeními.

„Já se o něj zajímám, protože mi obrátil život vzhůru nohama. A ty?"

„Já...chci prostě najít pravdu kvůli ní. Otec s ní zametal...dívají se na ní, jako kdyby byla ona ta špatná, protože špehovala...ale její otec je viníkem, ne ona." Pravil s neskrývaným vztekem, který choval k Rogerovi Brownovi. Fletcher rozuměl rozhořčení mladého policisty, ale také věděl, že jako jeho nadřízený by mu měl něco říct.

„Vím, jaký on je...ale musíš se mírnit, on chce, abychom cítili vztek, baví se tím, nesmíš se nechat vyvézt z míry, věř mi, vím, o čem mluvím." Pravil se skrytou bolestí v očích. Dowley pokýval hlavou a společně se vydali na další výslech.

„Zdravíme pane Halle..." Představil se mu Dowley a Fletcher.

„Chceme vám položit pár otázek." Začal Dowley výslech.

„Týkají se slečny Claire Brown." Pokračoval Fletcher.

„Byli jste přáteli?"

„Ano, ale to už jsem říkal před lety. Byli jsme přáteli. Naposledy jsem jí viděl ve škole a večer jsem byl v baru."

„Věděl jste, že měla úkol špehovat Rona Hudsona?"

„Otce Thomase?"

„Ano a jedna z jeho částí byla chodit s Thomasem, aby se tak dostala blíž. Věděl jste to?"

„Ne, to jsem nevěděl. Já..." Zasekl se uprostřed věty.

„Prostě jsem to nevěděl. Netušil jsem to, ona celou tu dobu..."

„Nevíte o někom, komu se svěřovala kromě Thomase a vás?"

Záporně zakýval hlavou.

„Dobře, nemáme na vás více otázek."

„Zbývá nám zajít na jejich střední školu a najít nějaké odpovědi tam." Pravil Walker, když další výslech byl bezvýsledný.

„Vás jsem tu ještě neviděla, jste ti noví zastupující učitelé?" Zeptala se jich žena kolem čtyřicítky, nejspíše nějaká profesorka.

„My jsem tu kvůli vyšetřování." Ukázali své odznaky.

„Tak to se vám omlouvám, chcete zavést k řediteli?" Oba souhlasně pokývali hlavou.

„Jste tu kvůli vraždě Claire Brown?" Zeptal se, když se navzájem představili.

„Máte něco, co by nám mohlo pomoct při vyšetřování?" Záporně pokýval hlavou.

„Mám jen její studijní výsledky a její trofej na chodbě vystavenou ve vitríně. Zavedu vás k ní, ale nevím, jak vám to pomůže při vyšetřování." Kráčeli spolu chodbou.

„Pamatuji si na ni, byla to chytrá a milá dívka, když jsem se dozvěděl, co se stalo..." Větu nedokončil.

„Tady." Ukázal na trofej, byla to trofej z chemické olympiády a vedle ní byla fotka, fotka Claire vedle nějakého kluka a mezi nimi stála trofej, oba měli na tváři úsměv.

„Tahle trofej dle štítku patří Claire Brown a Benovi Petersovi. Znal jste Bena Peterse?" Položil ředitelovi otázku, ale než stačil ředitel odpovědět, někdo k nim přišel a odpověděl.

„Nezaznělo tu mé jméno, o co jde? To jsou ti noví zastupující profesoři?" Zeptal se.

„Ne, to jsou detektivové, vyšetřují vraždu Claire Brown." Pravil ředitel.

Tato odpověď muže překvapila.

„Vy jste Ben Peters?" Položil mu otázku Walker.

„Ano."

„A byl jste studentem této školy?" Zeptal se Dowley.

„Ano a před rokem jsem tu začal učit, potom co jsem dodělal školu."

„Chtěli bychom vám položit pár otázek."

„Dobře...jen...půjdeme do mé kanceláře, za chvíli zvoní na přestávku a studenti této školy jsou příliš zvědavý." Pravil s malým úsměvem, ale ve svém pohledu měl smutek.