Skrytá tajemství

3.5

„Zdravím, přišli jsme si sem s vámi promluvit." Pravil Hood a ukázal vedoucímu svůj odznak.

„Znáte Dalii Fisher?" Položil mu Hood otázku.

Neodpovídal.

„Nejsme z imigračního, vyšetřujeme vraždu." Pravila Cooke.

„Ona je mrtvá?" Zeptal se udiveně.

„Ne, ale možná mohla být svědkem vraždy, ale ona-..." Začala větu Cooke, ale on ji přerušil.

„Já vím, kde je. Všechny nás to tenkrát sebralo. Ona...jako by patřila do naší rodiny. Dobře, ptejte se mě na cokoliv."

„Jak dlouho u vás pracovala? Asi tak půl roku, začala u nás pracovat asi osm měsíců předtím než se...zhroutila."

„Takže přestala u vás pracovat, když umřel."

„Kdo?"

„Poznáváte ho? To je Alex Jameson." Pravil Hood a ukazoval přitom jeho fotku.

„Myslím, že ano, párkrát tu byl. Nejsem si jistý, ale myslím si, že spolu chodili."

„A víte o něm něco víc, co by nám mohlo pomoct?"

„Ne, o něm nic víc nevím."

„Dalie byla v kapele. Nemáte na ty ostatní kontakt?"

„Hráli s ním další čtyři lidi. Dva z nich jsou mrtvý, jeli spolu autem a z boku to do jejich auta napálilo jiné auto. Na zbývají dva kontakt nemám, ale vím, kde by mohli být, nedávno tu jeden z nich byl a zmínil se, že hrají baru Na rohu každý pátek."

„Vypadá to, že mají pauzu, jdeme." Pravil Hood a oba se vydali k zákulisí.

„Zdravím, potřebujeme mluvit s Willem Slaterem a s Tomem Londonem." Řekla Cooke a ukázala svůj odznak.

„Je to kvůli těm pokutám?" Zeptal se Slater s nervozitou v hlase.

„Ne, nejsme tu kvůli pokutám. Chtěli bychom vám položit otázky někde jinde, kde nebude tolik lidí."

„O co jde?" Zeptal se znepokojeně London a spolu odešli.

„Jsme z oddělení vražd. Znáte Dalii Fisher?" Položil Hood otázku.

„Ona je mrtvá?" Vykřikl zděšeně Slater.

„Ne, nemyslíme si to, ale mohla by být svědkem vraždy."

„Vraždy?" Vykřikli oba naráz.

„Ano, vraždy, která se stala před třemi lety. Vy jste s ní byli v kapele, že ano?" Začala Cooke s výslechem.

„Ano, půl roku. Chtěl jsem odejít z konzervatoře, ale díky ní...přemluvila mě a já nikdy nelitoval toho, že jsem pokračoval. Byla úžasná." Pravil Slater s úsměvem na tváři.

„Ano, to byla, chtěl jsem přestat hrát, ale ona..." Také to řekl s úsměvem.

„Myslíme si, že něco viděla, ale...nedá se s ní o tom mluvit. Ona-..." Začala Cooke větu, ale Slater ji přerušil.

„Víme, kde teď je...stydím se." Dodal London.

„Proč se stydíte?" Zeptala se Cooke.

„Nenavštívil jsem jí." Pravil London po chvíli.

„Já také ne. Oba máme špatné zkušenosti s...ústavem. Můj táta měl schizofrenii a Tomova máma tam skončila potom, co se pokusila spáchat sebevraždu. Al e stejně se cítím provinile." Pravil sklesle.

Hood a Cooke byli chvíli ticho, připadalo jim necitlivé hned pokládat další otázky.

„Co chcete vědět?" Pravil Slater po chvíli.

„Kde jste zkoušeli a hráli?" Zeptal se Hood.

„Vždy v baru...teda vlastně jednou jsme hráli na jednom vysokoškolském večírku. Jednou se nás zeptali jedni vysokoškoláci, jestli bychom u nich nezahráli a nabídli nám hodně peněz. Tak jsme do toho šli."

„Viděli jste někdy v baru nebo na té párty tohohle muže?" Ukázala jim Cooke fotku Alexe Jamesona.

„Ano, párkrát tu za ní byl, ještě s kamarády." Odpověděl London.

„S těmahle?" Ukázal jim Hood fotky s Ryanem Curtisem a Peterem Lewisem.

„Ano, tihle dva s ním sem někdy chodili."

„Na co potřebovala Dalie ty peníze?" Položila Cooke otázku.

Teď nastalo dlouhé ticho.

„Ona...jednou jsme se jí ptali...měla kamaráda, Jacka Mathewse, peníze na léčebnu, byl to alkoholik." Pravil London.

„Potkali jste ho někdy? Setkal se někdy s Alexem?" Zeptala se Cooke.

„Ne...teda...vlastně ano, byl to ten večer, co jsme hráli na to vysokoškolským večírku. Byl tam i Alex a ti dva kámoši. On tam přišel zrovna, když jsme skončili s hraním, byl opilej. Dalia byla naštvaná začala ho odtamtud odvádět pryč. Alex s ní začal mluvit, nevím, co si říkali, byl tam strašný zmatek, každopádně Dalie Jacka potom odváděla pryč sama a Alex odcházel jiným východem sám." Odpověděl na otázku Slater.

„Oba jste v tu dobu viděli to samé?" Zeptal se Hood.

„Ano, oba jsme v tu dobu ještě byli na parketu a oni byli daleko, tak jsme je neslyšeli." Potvrdil London.

„Myslím, že tohle bude od nás asi vše. Děkujeme za vaši spolupráci." Pravila Cooke a věnovala jim malý upřímný úsměv.

Oba smutně pokývali hlavou a vrátili se zpátky do zákulisí.