Skrytá tajemství

1.4

„Ta holka..." Začal větu Walker.

„Je to naše hlavní svědkyně vraždy." Pravil Fletcher.

„Ona viděla Madisona?"

„Nečetl sis záznamy z případu? Je to trochu složitější."

1. červen, 2014, střední škola, Portland

„Ne, já už znova nechci!" Vykřikla vyděšeně Ava.

„Máš smůlu a on taky. Nemáte tu zůstávat po zavíračce." Pravil se smíchem Russell.

„Jen jsem dělala na projektu. Nemůžeš jeden den..."

„To těžko." Přerušil a kopl ji do břicha a pak kopl do břicha i Oliverovi tak prudce, až se skácel.

„Já už nechci, znova ne!" Ava se rozeběhla pryč chodbou.

„Nikam mi neutečeš, děvenko. Nikdy si mi neutekla a dnes to nebude jinak." Pravil a kopl znova do břicha Oliverovi, který se válel na zemi.

Ava utíkala ale nebyla rychlejší než on. Chytl ji za ruku a prudce jí škubnul. Sevřel ji pevně rukách. Ona vyjekla, protože ji sevřel tak silně, že jí zmodraly ruce.

„Neutečeš mi drahoušku." Zašeptal ji do ucha. Jeho mrazivý dech jí způsobil husí kůži.

On sevřel její paže a tahal ji zpátky do převlékárny před tělocvičnami, kde ležel zmlácený Oliver.

Ona ještě dostala pár herd do břicha.

„Zalez do té skříňky!" Rozkázal jí. To byla ta věc, které se ona nejvíce bála. Nebylo to poprvé, co slyšela tento rozkaz. Vždycky tak rozkázal, když je zmlátil v převlékárnách, kde byly skříňky a on k nim měl klíč. Takže oni tam vždy musel strávit celou noc a on jim ráno otevřel odemknul s úlisným úsměvem na tváři. Ava to nesnášela více než cokoli jiného co on jim dělal.

„Já..."

„Zalez!" Křiknul a prudce do ní strčil.

Ava pokořeně zalezla do skříňky. Dostala od něj ještě další herdu, která ji poslala do blažené nevědomosti....

22. května, 2017, policejní stanice, Portland

„Takže to znamená..." Začal větu Walker.

„Byla na místě v době vraždy, ale byla v bezvědomí zamčená ve skříňce. Další den jí tam našli záchranáři pomlácenou, dezorientovanou a šokovanou."

„Chudák holka."

„Oba šikanoval spousty let, jak jsme později dozvěděli z jejich výpovědí."

„Oba byli oběti jeho šikany."

„Ano, mysleli jsme si, že je to úplně jasné, že on je vrahem, takž jsme nebrali moc na vědomí, co řekli dva kolemjdoucí, kteří procházeli kolem školy."

„Co říkali?"

„Oběť našel vrátný brzy, protože před smrtí křičela, vrah samozřejmě ne, utekl. Bylo to kolem půl sedmé hodiny. A kolemjdoucí tvrdili, že viděli odcházet Madisona těsně před šestou hodinou, takže by odešel dříve, než se udála ta vražda."

„Proč jste tyhle výpovědi nechali plavat?"

„Jak jsem říkal, nezáleželo na tom, protože jsme si mysleli, že náš pachatel je úplně jasný, ale teď..."