Skrytá tajemství

1.10

pozn. autora.: "Tahle kapitola bude delší, nechtěla jsem soudní řízení rozkouskovat."

2. února, 2018, okresní soud, Portland

„Předvolávám svědkyni Avu McKenzie." Pravil soudce.

Na jeho povel přistoupila dívka.

„Přísaháte, že dnes budete mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravdu? K tomu Vám dopomáhej Bůh."

„Přísahám, že budu mluvit pravdu, nic než pravdu, k tomu mi dopomáhej Bůh."

„Můžete si sednout. Byla jste předvolána stranou obžaloby, s pokládáním otázek tedy začne žalobce." Pokynul soudce žalobci.

„Znáte zde přítomného Damiena Cartera."

„Ano, byli jsme přáteli." Dívka se v duchu uchechtla, když uslyšela udivení lidí, kteří se přišli podívat na soudní zřízení.

„Námitka, tohle je irelevantní." Namítl právník obhajující Damiena.

„Námitka zamítnuta. Můžete pokračovat v pokládání otázek."

„Byla jste odpoledne 1. června roku 2014 v budově střední školy?"

„Ano."

„Byla tam s vámi oběť, Oliver Owen?"

„Ano."

„Potom, co vás Russell Madison zmlátil, zamkl vás oba dva do skříněk a odešel?"

Ava se zhluboka nadechla a vydechla, ohlédla se za sebe, mezi lidmi spatřila sedět Fletchera a Walkera. Oba ji poslali povzbudivý pohled.

„Slečno McKenzie, odpovězte na otázku, prosím."

„Ano, zamknul nás oba a potom odešel."

Po této větě byl v sálu neskutečný poprask.

„Námitka! Jak to, že se vaše výpověď na policejní stanici liší s tím, co říkáte dnes?"

„Námitka přijata."

„Odpovězte na jeho otázku, Avo Mckenzie."

„Na to je snadná odpověď, je to také důvod, proč jsem do tohoto soudního řízení byla pod ochranou státu." Další šok pro ostatní.

„Je tahle skutečnost dostatečná odpověď?"

„Slečno bylo by lepší, kdybyste to upřesnila."

„Během páchání vraždy jsem nebyla v bezvědomí, ale stále jsem byla zamčená ve skříňce, takže jsem tomu, co se tam stalo, nemohla nijak zabránit, vyjekla jsem, a tak si mě Damien Carter všimnul a vyhrožoval mi."

„Vy jste tedy viděla zde přítomného Damiena Cartera zabít Olivera Owena?"

„Ano."

„Dělejte sakra něco!" Křikla matka Damiena na obhájce, ten se v tu chvíli tvářil dosti bezradně.

„Ticho v soudní síni!" Klepl soudce rázně kladívkem.

„Vrátíme se zpátky k otázkám. Viděla jste ho tedy páchat vraždu, že ano."

„Ano, mohla bych říct, že si byl zcela vědom toho, co ten večer dělal, ale to bych lhala, zdál se mi nepříčetný, agresivní. Měl na Olivera vztek, a když ho ten večer viděl ve vlastní skříňce...Oliver už tak byl pomlácený a pak přišel Damien a vše skoncoval."

„Námitka, to jsou jen spekulace."

„Námitka zamítnuta. Pokračujeme."

„Není to spekulace, byla jsem svědkem, viděla jsem to mřížkami ve skříňce."