Skrytá tajemství

3.6

„Našel jsem toho Jacka Mathewse." Pravil Dowley, když se Cooke s Hoodem vrátili na stanici.

„Kdo je náš Jack Mathews?" Zeptala Cooke se zájmem.

„Chodil s Dalií do třídy, když byli na základní škole, takhle jsem ho našel. Jeho otec skončil na dvacet let ve vězení za řádku krádeží a žhářství, když mu bylo dvanáct. Jeho rodiče měli nejspíše problémy v manželství, našel jsem záznamy volání, časté telefonáty sousedů na rušení nočního klidu."

„Byl nějak mlácen, zneužíván?" Položila Cooke otázku.

„Ne, byla u nich sociálka, mnohokrát, žádné známky po fyzickém zneužívání." Pravil a u toho listoval papíry.

„Píše se tam něco o alkoholu?" Zeptal se Hood.

„Ano, je tu jeden záznam pití v nezletilosti, vyzvracel se do fontány. Matka za něj zaplatila poplatek a žádnej další postih z toho nebyl. Jen se tu píše, že mu bylo psychologem doporučeno, aby začal svou léčbu v protialkoholické léčebně."

„Dobře, zajdeme za ním a promluvíme si s ním." Pravil Hood rozhodně.

„Máš na něj adresu?" Položila Cooke Dowleymu otázku.

„Ano, mám, bydlí s matkou." Pravil a na papírek jim napsal adresu.

Už zpoza zavřených dveří slyšeli z bytu nějaký hluk, tedy on to nebyl hluk, byl to smích, když zazvonili, tak jim dlouho nešel nikdo otevřít dveře.

„Jasmine, otevři dveře, bude to asi ten chlápek s pizzou." Křikl nějaký hlas.

„Ale já nemám nic na sobě, Jacku!" Křikl nějaký ženský hlas.

„To je jedno, ne?" Smál se Mathews.

„Vezmu si nějaký župan odpověděla Jasmine se smíchem a otevřela dveře.

Uběhla značná doba, než ji to došlo, že nejsou poslíčci s pizzou, mezitím se za ní vynořila hlava jiné dívky.

„Kdo jste?" Položila otázku.

„Dejte mu peníze a nějaký to dýško. Pak ho pošlete pryč." Ozval se Mathews, který byl nejspíše v ložnici.

Až později mu došlo, že asi nejde o poslíčka, když neslyšel zaklapnout dveře. Přišel tedy ke vchodovým dveřím, na sobě měl jen župan a na tváři měl ležérní úsměv.

„Kdo jste?" Položil otázku.

Cooke mu ukázala policejní odznak.

„Máme jít?" Zeptala se ho Jasmine.

„Ne, asi jsou tu kvůli tátovi nebo co, to je v poho." Mávl lhostejně rukou.

„My tu nejsme kvůli tátovi, měly byste jít." Pravil Hood, jeho hlas byl pevný a přísný, takže dívky odešli během pár minut.

„Proč jste tedy přišli?" Zeptal se s úšklebkem na tváři.

Cooke by mu nejradši dala facku, ale věděla, že se musí ovládat. Hood se těšil, až mu tento úšklebek smete z obličeje. Stačila jen jedna věta, aby se tak stalo.

„Jsme tu kvůli Dalii Fisher." Po této větě jeho úšklebek hned zmizel.

„Co je s ní?!" Zeptal se.

„Ale nehrajte to na nás, je vám úplně ukradená, ani jednou jste jí za ty tři roky nebyl navštívit." Slovně na něj Cooke udeřila.

„Já...já...o co jde?" Byl totálně zaskočený,

„Položíme vám pár otázek." Přešla Cooke k věci.

„Co se děje? Je v pořádku?" Zeptal se Mathews znova.

„Je v ústavu, jestli se ptáte na tohle. Ale to vy asi víte. Takže se opět vrátíme k otázkám. Platila vám Dalie část peněz za pobyt v odvykacím zařízení?" Začala Hood s výslechem."

„Ano."

„Peníze si vydělávala kde?"

„Zpěvem v jednom baru."

„Viděl jste ji někdy takhle s kapelou zpívat."

„Ano...jednou." Vypravil ze sebe sklesle, Hoodovi hned došlo, že jde o stud.

„Kdy to bylo?"

„Ten večer hráli na nějaký vysokoškolský párty a já přišel opilej...už v tu dobu jsem to měl trochu pomotaný, pamatuju si jen útržky...Já přišel jsem za ní a ona, vypadala tak zklamaně, když mě tak uviděla, myslel jsem si, že na mě bude křičet, zrovna jsem vyšel z léčebny a zase jsem...do toho spadnul, ale ona ne...chytla mě kolem ramen a chtěla mě odvést pryč, ale někdo přišel..." Odmlčel se.

„Kdo přišel?" Zeptal Cooke.

„Její přítel, to bylo poprvé, co jsem se s ním setkal. Ptal se jí, o co jde a ona řekla, ať to nechá být, že to vyřeší sama. On řekl, že je naštvaný, že mu nic neřekla a odešel pryč ke svým kamarádům, tedy aspoň myslím, že to byli kamarádi, řekl jim totiž, že odchází, ale oni s ním nešli."

„Proč?"

„Já nevím. Chvíli potom jsem měl výpadek, poslední, co si pamatuju je, jak na někoho volali Dextere. To je vše, co si pamatuji z té noci. Až za nějakou dobu jsem zjistil, že skončila v ústavu." Pravil sklíčeně.

„Takže jejího přítele, Alexe Jamesona jste už pak nikdy neviděl?"

„Ne."

„A jak si můžeme ověřit, zda je vaše tvrzení pravdivé?"

„Proč se na to ptáte?"

„Alex Jameson byl zavražděn."

„Cože?"

„Ano, byl zavražděn. Máte alibi na večer 7. ledna roku 2015?"

„Ano, den po tom šíleným večeru, kdy mě Dalie odvedla domů, mě máma zase odvezla na odvykačku, můžete si to klidně ověřit, mají tam záznamy."

„To si zajistí ověříme, myslím si, že je to vše. Jdeme." Pokynul Cooke k odchodu.