Skrytá tajemství

1.9

„Už zase to je snad horší než před třemi roky." Poznamenala Ava, když seděli ve výslechové místnosti.

„Dnes se vás nebudeme ptát na Susan nebo na to, proč navštěvujete Russella ve vězení. Dnes se budeme ptát na něco úplně jiného. Vyhrožoval vám Damien Carter?" Položil jí Fletcher otázku.

„Dnes tedy jdete k věci."

„Odpovězte na otázku." Pravil rázně Walker.

„Ne. Proč by mi vyhrožoval, ani mě nezná."

„Trochu jsem se přehraboval v minulosti a něco jsem našel." Pravil Fletcher.

Hodil před ní fotku, byl na ní Damien, Greg a Ava, byla to fotka asi z čtvrté třídy na základní škole. Byla to jedna z těch skupinových fotek, které se fotí ještě vedle té fotky třídní, na té fotce se usmívali a drželi se kolem ramen.

„Vy jste se znali, měli jste i náramky přátelství, vy ho máte i dnes na ruce." Poukázal na pletený náramek, který měla na zápěstí.

„Měla jsem ho zničit, když mě zavrhli, ale řekněme, že jsem sentimentální a stále věřím."

„V co věříte?"

„Že jsou někde uvnitř stále takoví, jací byli, když byli mými kamarády. Naivní, že?"

„Takže se znáte a vy jste nám lhala." Poznamenal Fletcher po chvíli ticha.

„Nelhala jsem, ne úplně. Znali jsme se, byli jsme přátelé, ale teď...sotva ví, jak se jmenuju, tak nechápu, proč by mi měl Damien vyhrožovat."

„I kdyby na vás už zapomněl, nezáleželo by na tom, vyhrožoval by vám, kdyby zjistil, že jste svědkem vraždy, kterou spáchal."

„Co? On a vražda. Možná je trochu agresivní, ale vražda, to je blbost."

„Oliver byl ubit k smrti. Mohla to být vražda. Ten večer už byl dost zmlácený od Russella, a pak by mohl ještě přijít Damien, mohl být na něj naštvaný, protože Oliver vyhrožoval jeho přítelkyni, mohl být tak naštvaný, že Olivera mlátil tak dlouho, dokud mrtev nepadal k zemi."

„To je hloupost."

„Vy máte strach, že ano?"

„Já jsem nic neviděla, byla jsem bezvědomí."

„Co kdybychom nějak zařídili, aby se případ dostal k soudu, mohla byste jako svědek vypovídat před spousty lidmi, oni by se tak neodvážili udělat žádné kroky."

„Já. Jsem. Byla. V. Bezvědomí."

„My vám chceme pomoc."

„Rodina Carterových je mocná, s nimi si nelze zahrávat."

„Takže vy něco víte?" Zeptal se Walker s nadějí v očích.

„I kdyby, oni nějak zařídí, aby mlčela."

„Budete pod ochranou."

„Já možná, ale má rodina?"

„Zařídíme, aby byl soud co nejdříve a tebe i celou tvou rodinu někam odklidíme."

„Oni nás najdou všude."

„Ne na ostrově, který ani není na mapě, letadlem, který ani není v databázi."

„Tohle se vám nepodaří."

„Ale podaří, protože náš rozhovor nikdo neslyšel."

„Ale vždyť si vše nahráváte?"

„Potom, co jste důrazně zopakovala, že jste v bezvědomí, jsme vypli kameru a i diktafon. Z nahrávek tedy, pokud by podplatili nějakého policistu, aby jim je dal nic nezjistili."

„Je mi jedno, jestli umřu já, ale jestli umře má rodina..."

„Nechci lhát to riziko tady je."

„Nechci je ohrozit."

„I když vám Russell ubližoval, cítíte i přesto vinu, nechcete říct pravdu?

„Ne, když to zabije mou rodinu."

„Ano je tu přese všechno riziko, že vás najdou, ale když to zůstane tak jak je, zůstaneš ty i tvá rodina ve svárech vyhrožování a lží, tvá rodina nikdy nebude svobodná."

„Není někdy bezpečí lepší než svoboda. K čemu ti je svoboda, když jseš mrtvej?"

„Ale i tohle zdánlivé bezpečí tobě i tvé rodině může přivést smrt."

„Říkáte, že Carterům se nedá věřit, s čím z vlastních zkušenosti souhlasím a že mám věřit vám? Dvěma poldům, tedy oprava dvěma detektivům?"

„Já jsem poručík Avo a jako poručík mám spousty kontaktů a dokážu zařídit pár návštěvami těchto kontaktů převoz tebe a tvé rodiny pryč, tak, aby se rodina Carterových nedozvěděla, kam jste zmizeli a pak zařídím soud. Nebude to snadné, ale věř mi, udělám to."

„Ale co když budou vyhrožovat vám?"

„Rodinu nemám, ani manželku či přítelkyni. Nemám co ztratit. Jenom svou práci a vlastní život, a to v sázku klidně dám."

„Já jsem na tom stejně." Souhlasil Walker s Fletcherem.

„Věřím vám, udělám to. Budu svědčit."

„Tak nashle za pár měsíců, Avo McKenzie."