Skrytá tajemství

2.5

Detektivové se posadili na židle a Peters si sedl naproti nim za svůj stůl.

„Znal jste Claire Brown?"

„Ano. Poprvé jsem s ní mluvil půl roku před...no... vy víte před čím." Pravil smutně.

„Při jaké příležitosti?"

„Zeptala se, zda bychom nemohli být partneři na tu chemickou soutěž, ze které jste viděli tu trofej na chodbě. Myslel jsem si, že je to jedna z těch krásných hloupých holek, které si šprty omotají kolem prstu a oni pak za ně udělají celou práci, ale mýlil jsem se v ní. Já...byl jsem zabořený do knih, nedíval jsem se kolem sebe...Vážně, byl jsem typický stereotyp šprta, měl jsem rád vědu a nesnášel jsem tělák. Později jsem se našel v plavání, a to mi zůstalo až do dnes." Na chvíli se odmlčel. Vypadal jinak, už nenosil brýle a nebyl takové párátko, ale když se člověk podíval lépe, stále viděl toho hubeného a vysokého šprta, který nevnímal svět, ale jen svou vědu.

„Já...jak jsem říkal, myslel jsem si, že je jedna z těch holek, ale něco mi říkalo, abych ji hned neodsoudil, během pár dnů jsem viděl, jaká je. Omluvil jsem se za to, že jsem ji předtím odmítl naši spolupráci, že do toho nejdu a nevím proč, řekl jsem jí, proč jsem předtím odmítl naši spolupráci. Asi stokrát jsem se omlouval, ale ona nad tím mávla jen rukou a řekla, že je polichocena, že si o ní myslím, že je hezká. Byla úžasná." Pravil trochu zasněně.

„Byli jste pak přáteli?"

„Ano."

„A jak to, že Thomas ani Luke vaše jméno nezmínil?"

„Jak jsem říkal, byl jsem šprt, byl jsem bezvýznamný. Většině jsem nestál ani za pohled, ale Claire...tady byla prostě jiná. Já...miloval jsem ji." Přiznal se.

„Možná je to divné, ale mám tu na stole její fotku, dodává mi odvahu, když jsem v koncích." Pravil a ukázal detektivům fotku usmívající se dívky sedící na lavičce.

„Byli jste přátelé. Nesvěřila se vám jako kamarádovi s něčím, co se týkalo Rona Hudsona?"

„Ne, o něm se jen párkrát zmínila, ale řekla mi něco o Thomasovi, jeho synovi. Bylo to pár dnů předtím, než zemřela. Řekla mi tenkrát, že jsem jediný, komu se může svěřit, samozřejmě mi to lichotilo, ale zeptal jsem se, proč se nemůže svěřil Thomasovi nebo Lukovi, řekla mi, že když mi to řekne, tak pochopím proč. Pak jsem to pochopil, byla to asi nejvíc šokující věc, co jsem kdy slyšel, když nepočítám zprávu o její...vraždě. Vyprávěla mi o večeru, kdy oba poznala. Všichni tři byli z bohatých rodin a Thomasova rodina pořádala večírek a pozvala i rodinu Claire, která se v tu dobu asi dva týdny předtím v létě přestěhovala sem. Říkala, že chtěla na chvíli opustit místnost plnou snobů, nesnášela ty večírky. Chtěla si nikam na chvíli sednout a na nic nemyslet, otevřela jedny dveře a spatřila je."

„Koho?"

„Thomas se líbal s Lukem."

Tato odpověď detektivy šokovala, všichni tři na chvíli mlčeli.

„Oba se vyděsili, když je přistihla. Ona zavřela za sebou dveře a sedla si na okraj postele, která byla za nimi. Jak jsem říkal, ona byla prostě úžasná, oba tenkrát blekotali nějaké kraviny a ona jen řekla: „To je v pořádku, nikomu to neřeknu." Oni na ni vyjeveně hleděli. Chápu vás, všichni pocházíme z bohatých rodin, kde slovo gay je jako kletba. Já vás vážně chápu a vážně to nikomu neřeknu." „Vážně ne?" Ujišťoval se Luke. „Ne, nikomu to neřeknu, možná vám mohu i nějak pomoci." „Jak to myslíš?" Položil ji stále šokovaný Thomas otázku. „Slyšela jsem tvoji matku, jak s někým jiným mluvila o tom, že je zvláštní, že ještě nemáš přítelkyni. Já bych mohla pomoc, ty bys tak mohl být tajně s ním a tví rodiče by neměli žádné pochybnosti a ani tví." Pravila a přeměřila je pohledem. „Jak by si nám chtěla pomoct?" „Hrála bych tvou přítelkyni." Pravila k Thomasovi. „Cože?" Udivili se oba. „Hrála bych tvou přítelkyni a uklidnila bych tak vaše rodiče. Chvíli bylo ticho, ale pak Thomas promluvil. „Ty bys to pro nás udělala? Vždyť se ani neznáme." „Jmenuji se Claire Brown, ty jsi Thomas Hudson a tohle Luke Hall. A já vás ráda oba poznávám." Pravila s úsměvem. „Ale víš, co by to pro tebe znamenalo?" „Žádné randění a chození s jinými kluky? Ano, to vím. A je to v pohodě, nedávno jsem se s jedním rozešla potom, co jsem zjistila, že spí s jinou, takže pro teď žádného kluka nehledám, budu se soustředit na studium, chci jít na medicínu." „Takže s tím plánem..." „Začneme s ním hned teď. Budeme spolu mluvit a ty budeš hrát, že ti náš rozhovor připadá zajímavý a zábavný, budeš pokyvovat souhlasně hlavou a budeš se usmívat." „A já si pro dnešní večer asi povídat se svou sestřenicí, super." Poznamenal Luke a Thomas se zasmál. A tak to začalo. „Asi tě tohle téma zajímat moc nebude, ale...já...mám ráda rockovou hudbu 70. až 90. let..." „To je skvělý." Pravil s úsměvem. „Vážně?" „Jo, Luke jí zas tak nemusí...tak...konečně si budu moct s někým o ní povídat a poslouchat ji." Ona se usmála. Pak spolu během pár dnů začali chodit." Dlouhou dobu mlčel, ale pak zase promluvil.

„Zeptal jsem se jí, proč je tak ztrápená, vždyť přece to, co pro ně udělala je úžasný, že ona je úžasná. Ona mi řekla, že si tohle přízvisko nezaslouží, pak odešla. Já...nechápal jsem, co se stalo, připočetl jsem to tedy k tomu, že jsem prostě antisociální hňup, ale stejně mi dělala starosti. V ten den. Já...byla to největší chyba mého života, neřekl jsem jí, že ji miluju, ne největší chyba byla tak, že jsem s ní to odpoledne a tu noc nebyl. Tenkrát jsem hrál World of warcraft se svými kamarády z internetu...dnes si říkám, že jsem byl vážně jen blb, ona umírala a já hrál tuhle hru. Stydím se za sebe."

„Kdy jste ji viděl naposledy?"

„Luke se s nimi dvěma rozloučil hned po konci poslední hodiny a šel pryč. Thomas ji doprovodil ke skříňce a také se s ní rozloučil. Ona pak přišla ke mně a pozdravila mě, hned jsem poznal, že je něco vážně špatně. „Týká se to Thomase a toho tajemství?" „Ne, tedy ano...je to mnohem složitější. Já...musím něco zařídit..." Chtěla odejít, ale ještě, než odešla, usmála se na něj políbila mě na tvář a řekla. „Ahoj zítra ve škole, Bene." Teprve až pak rychlým krokem opustila školu. A to bylo naposledy, co jsem jí viděl." Pravil sklesle.

Oba detektivové se zvedli k odchodu, ale Dowley si ještě na něco vzpomněl. „Nevíte, jaké bylo Claiřino oblíbené místo?"

„Měla ráda park na západní straně města...jmenoval se...Julienův park. To fotku jsem vyfotil právě tam." Pravil a ukázal na fotku, kterou měl na stole.

„Milovala to místo, někdy jsme tam chodili spolu." Pravil zasněně a také smutně. Detektivové ho tam nechali samotného se vzpomínkami na ni a s její fotkou.