Skrytá tajemství

2.6

„Víš, že nám nic neřekne." Pravil Dowley.

„Ale řekne." Pravil Fletcher rozhodně, když šli k výslechové místnosti, ve které seděl Ron Hudson.

Oba si sedli naproti Ronu Hudsonovi.

„Věděl jste to celou dobu, jen jste nám lhal. Ten den, kdy zemřela jste se to dozvěděl, že je špehem?"

„Na to nemusíte odpovídat." Pravil právník, který seděl vedle něj.

„Řeknu to, ale jen proto že uznávám, že měla kuráž, byla chytřejší, než jsem si myslel, vůbec jsem nepoznal, že je špehem."

„Pane, neměl byste..." Začal větu právník, ale Hudson ho umlčel svým pohledem.

„Ale ten den...myslela si, že tam nebudu, má manželka totiž ten večer pozvala k nám domů své otravné přátelé, a to odpoledne dole v salónu se na tu večeři připravovala, byl tam zmatek, personál lítal sem a tam. Neměl jsem tam být, ale nechal jsem si doma nějaké papíry, když jsem vstoupil do kanceláře, tak jsem ji tam našel."

13. května, 2011, rezidence Hudsonových, Portland

„Co děláš v mé kanceláři?" Zeptal se jí.

„Já...nemohla jsem najít..."

„Jestli řekneš, že si nemohla najít záchod, tak ti řeknu, že je to ta nejhloupější výmluva na světě."

Mlčela.

„Pro koho zjišťuješ informace?"

„Já..."

„Mohl jsem to tušit, že mi ten parchant neodpustil."

„Nevím, koho myslíte."

„Moc dobře to víš."

„Ne!"

„Proč ho bráníš? Je to přeci parchant."

„Ano...to on je."

„Měl jsem tušit, že něco nehraje, už když sis něco začala s mým synem, a nejen kvůli tomu, kdo je tvůj otec, ale také kvůli tomu, co můj syn je."

„Jak to myslíte?"

„Počkat...ty to víš, že jo?"

„Co vím."

„Nedělej hloupou."

„Víš moc dobře, čím on je."

„Jak to myslíte?"

„Myslím to tak, že je někým jiným, než jsou ostatní."

„Myslel jste tím, že je hříčka přírody?"

„Ano, to jsi řekla správně."

„Divím se, že jsi neřekla svému otci toto tajemství, hrálo by mu to přeci do karet, kdyby svět viděl, jak je můj syn pošpiněný."

„On není ten pošpiněný. To jste vy! A můj otec! Být gayem není nic špatného!"

„Oooo, takže ty jsi zastánkyně homosexuálů." Uchechtl se.

„Ano, dalo by se tak říct, ale teď nejde o homosexuály, teď jde o Thomase! Sakra! Je mi jedno, jak tohle víte, vážně, ale není mi jedno, že říkáte, že on je ten špatný. On se neprovinili, to vy, to můj otec, ne on!"

Na dlouhou chvíli bylo v místnosti ticho, ani jeden si nevšiml, že v tuto chvíli k zavřeným dveřím kanceláře přišel Thomas.

„Hned od začátku se mi tenhle úkol nelíbil, ale ne kvůli tomu, že jsem vás musela špehovat, vy jste prevít, zasloužil byste si vězení, ale kvůli tomu, že jsem musela Thomasovi lhát."

Oba zaslechli šramot, obrátili se a tam spatřili Thomase.

„Ty jsi mi celou tu dobu lhala."

25. dubna, 2018, policejní stranice, Portland

„Co se dělo pak?" Položil Dowley otázku Hudsonovi.

„Můj syn vyběhl pryč z místnosti a ona běžela za ním."

„A kam běželi."

„To nevím, já šel do práce."

„A ji jste nechal být, to se mi nechce věřit." Pravil Fletcher s výrazem plným pochybností.

„Ano, nechal jsem ji jít. Tohle bylo mezi mnou a jejím otcem."

„Proč chtěl její otec pomstu?"

„Na to klidně odpovím. Chodili jsme spolu na střední a já mu přebral holku, jeho první lásku." Pravil a uchechtl se.

„On je parchant." Pravil Dowley.

„Jo to je a jeho syn nám lhal." Odvětil Fletcher.