Skrytá tajemství

3.4

Dívka ležela na posteli a nevnímala je, svůj pohled upírala na strop. Ošetřovatel přistoupil k její posteli a koženými páskami ji přikurtoval k posteli.

„Je tohle nutné?" Zeptala se Cooke šokovaně.

„Je to kvůli vaší bezpečnosti. Ze začátku jsme ji brali na sezení. Při třetím setkání ve svém záchvatu švihla jednu pacientku do obličeje tak silně, že na pár týdnů zůstala na ošetřovně. Počkám venku." Pravil a nechal je tam s ní samotné.

„Ahoj Dalie, jmenuji se Ross Hood a tohle je moje kolegyně Ericka Cooke. Přišli jsme si s tebou promluvit."

Stále mlčela a zírala do stropu. Ericka si vzala židli, přisunula ji k její posteli a sedla si na ni.

„Ahoj Dalie." Pravila jemným hlasem.

Až teď na ně Dalie upřela svůj pohled. Její oči byly takové...zakalené...asi to bylo těmi uklidňujícími léky, kterými ji dopovali. Vlasy měla rozcuchané a zplihlé.

„Milovala si Alexe, že ano?" Položila jí otázku a usmála se na ni.

„Alex." Pravila po dlouhé chvíli, na tváři měla zasněný pohled.

„Jeremy." Pravila po chvíli.

„Kdo je Jeremy?" Položil ji Hood otázku.

„Byl tam."

„Kde byl? Kdo je Jeremy?" Ptal se Hood horlivě.

Cooke na něj upřela pohled, aby se uklidnil, protože dívka se nervózně zavrtěla.

„Byla si s ním ten večer, co zmizel?" Zeptal se Hood.

„Dub."

„Jaký dub, O čem to mluvíš."

„Byl tam dub. Tma...pak..." Zastavila se uprostřed věty, její dech se zrychlil, její oči se rozšířili strachem.

„Byl tam dub, byl tam, byl tam dub..." Křičela, vzpírala se, ale ruce měla přikurtované.

„Měli bychom jít." Pravila Cooke.

„Ne, ještě..." Začal Hood, ale Cooke ho přerušila

„Ne, půjdeme." Pravila pevně a odvedla ho pryč z pokoje.

Do jejího pokoje pak vstoupil ošetřovatel a píchl ji sedativum.

„Je mi jí tak líto." Pravil Cooke, když došli zpátky na stanici.

„Nic jsme se nedozvěděli." Poznamenal Hood.

„Možná jo..." Pravila Cooke, která se dívala na fotky z místa činu.

„A co?"

„Vidíš to? Mluvila o dubu. A jeho krev našli u dubu." Poznamenala.

„Takže tam byla...musíme se vrátit!"

„Snad si nemyslíš, že by ona..."

„Je v psychiatrickém ústavu."

„A?"

„Mohla ho zabít a pak zešílela."

„Proč by to dělala?"

„Kvůli lásce se zabíjelo už mnohokrát."

„To je hloupost. Ona ho nezabila."

„Proč ji tak bráníš?"

„Protože...o mě nejde...jde o ní...ona to neudělala."

„Ale..."

„Neudělala to! A já to dokážu. Řekla nám ještě jméno."

„Jeremy. To nám teda vážně pomůže."

„Ano, pomůže."

O pár dnů později...

„Nic si nenašla, že ne?" Zeptal se jí Hood.

„Potřebuju se napít. Půjdeš se mnou?"

Společně vstoupili do prvního baru, na který natrefili, usedli si k barovému pultu.

„Nic kloudného jsem nenašla. Ale ona to prostě nebyla, to není možné."

„Pořád nechápu, proč ji bráníš, ale když říkáš že to neudělala, tak ti budu věřit." Pravil.

„Jednoho panáka vodky, prosím." Pokynula Cooke na barmana.

„Pro mě taky."

V průběhu večera tam začala hrát hudba.

„Ona zpívá dobře, ale nikdo nemá na Ray." Poznamenal barman.

„Měla zrzavé vlasy a buřinku, později jsem zjistil, že je to jen paruka, ale i bez paruky jí to slušelo." Pravil a nejdříve jim ukázal fotku, kde stála na pódium s parukou a pak jim ukázal druhou fotku.

„Jak ta nechtěla, abych ji fotil." Dodal k té druhé fotce se smíchem a fotky chtěl schovat.

„Počkat." Vykřikla Cooke.

„To je ona!" Křikla po chvíli, když Hood nechápal.

„Máš pravdu. To je ona." Pravil šokovaně, když z druhé fotky také poznal Dalii.

„Vy ji znáte? Samozřejmě, že ji znáte. Byla to přeci nejlepší zpěvačka tady v Jeremyho baru." Pravil s úsměvem.

„Tenhle bar se jmenuje Jeremyho bar?" Zeptala Cooke se ještě s větším šokem.

„Ano..." Chtěl ještě něco říct, ale byl přerušen Hoodem.

„Proč se na tohle ptáš?"

„Nechápeš? Jeremy. To nám přeci řekla. Musíme si promluvit s vedoucím." Tu poslední větu zašeptala, aby ji slyšel jen on.

„V tomhle stavu? Půjdeme sem zítra."

„Co? Ne, jsme blízko." Chtěla ještě něco říct, ale místo toho škytla.

„Dobře, půjdeme sem zítra." Pravila po chvíli.