Skrytá tajemství

2.2

„Nevím, zda máte výslech vůbec smysl, zase má u sebe právníka." Pravil Fletcher s otráveným výrazem na tváři. Výslechu se ujmul Dowley s Cooke.

„Já jsem Ericka Cooke a tohle je můj kolega Hugh Dowley, pozvali jsme vás sem, abyste nám odpověděl na pár otázek, jde o smrt vaší dcery, Claire Brown."

„Čekal jsem to, že on sem dřív či později zajde." Poznamenal s úšklebkem plným opovržení.

„Váš syn nám řekl, že jste Claire před její vraždou pověřil nějakým úkolem. Je to tak?"

„Na to nemusíte odpovídat." Pravil právník.

„Pověřil jsem jí nějakými úkoly, ale jak mé úkoly souvisí s její vraždou?"

„Váš syn naposledy s vaší dcerou mluvil ráno, řekla, že možná ten den něco praskne, ale že to musí udělat kvůli vám, ale že se za to nesnáší. O jakém úkolu mluvila?"

„Na tohle můj klient nebude odpovídat."

„Tím pádem je náš výslech u konce." Řekl Dowley.

Brown se začal zvedat.

„Ještě poslední otázka, kde jste byl v noci její vraždy?"

„Už jsem to říkal dříve, byl jsem na druhé straně této země, byl jsem na konferenci." Pravil s úšklebkem a opustil místnost s vítězným výrazem na tváři.

„Nesnáším tohohle muže." Pravil Fletcher, když Brown opustil budovu.

„Jak budeme postupovat teď?" Zeptal se Walker.

„Půjdeš s Dowleym zeptat se na pár otázek Alice Brown, jeho manželky." Řekla Cooke, která při tom v papírech kontrolovala Brownovo alibi.

„Myslíš, že nám něco řekne?" Zeptal se skepticky Walker.

„Předtím nám nic neřekla, ale když ji opustil syn, tak se nám možná konečně otevře." Pravil Fletcher, který v duchu pochyboval, že ta ženská něco řekne.

Zastihli ji zrovna, když se vracela z práce domů.

„Zdravíme paní Brown, chtěli bychom vám položit pár otázek." Pravil Walker, když vystupovala z auta.

„Mám zavolat právníkovi?"

„Máte na to právo."

„Jeli jste zbytečně, vše jsem vám řekla před pár lety?"

„Moc jste nám toho tenkrát neřekla. Nevěděla jste, proč se tělo vaší dcery našlo v ulici známe svou kriminalitou a také jak teď zjišťujeme, jste nic nevěděla o tom, že váš manžel dal vaší dceři úkol, který ji možná přivedl do problému a způsobil její smrt."

„To není pravda, to by Roger nikdy neudělal." Bránil a svého manžela.

„K nám na stanici přišel váš syn a řekl nám vše, co ví, on totiž chce vědět, kdo zabil jeho sestru." Tato věta zasadila ženě ránu.

„Já to také chci vědět!"

„Tak s námi mluvte, pomůže nám to při vyšetřování."

„Tak moc mi chybí...Claire i Brett."

„Když vám tak chybí...mluvte."

„Dobře...nechtěla jsem, aby jí tento úkol dával, pohádala jsem s ním, ale...nezabránila jsem tomu. Jejím úkolem bylo špehovat Rona Hudsona, měla na něj získat nějakou špínu."

„To byl otec jejího přítele, Thomase Hudsona?"

„Ano...to byla jedna z částí jejího úkolu, stát se přítelkyní Thomase, aby se tak dostala blíže k informacím."

„Zjistili to?"

„To nevím, ale možná...je přeci mrtvá, ne?" Pravila žena zničeně.

„Proč váš manžel chtěl, aby na něj vaše dcera našla špínu?"

„Chtěl to použít proti němu asi jako pomstu, myslela jsem, že to souvisí s obchodem, proto jsem prověřila finance, ale nic jsem nenašla a on mi nikdy neřekl proč."

„Děkuji vám, že jste nám odpověděla na otázky." Pravil Dowley. Policisté chtěli odejít, ale zastavili se, když jim položila otázku.

„Jak se mám můj syn, Brett?"

„Řekl, že si našel brigádu, z které platí pronájem bytu." Pravil Dowley, chvíli přemýšlel o tom, že jí řekne, že Brett říkal, že se cítí svobodný, ale připadalo mu to hnusné potom, co odpověděla na otázky bez otravného právníka za zády.

Žena ještě chvíli stála před domem, ale pak se otočila a vydala se k domovním dveřím.