Země: 50 let poté [DOKONČENO]

Kapitola 11. Mexiko

Vešli do generálovi kanceláře. Ten si sedl ke svému stolu a řekl ,,Takže pánové. Váš výcvik je u konce. Vaše výsledky jsou....nadprůměrné. Výborně."
Všichni se usmáli. ,,Co s námi bude teď?" zeptal se Luis. Generál se na něj podíval a řekl ,,Pojede na hranici s Mexikem."
,,Co tam?" zeptal se tentokrát Harry.
,,Hlídat ji, co jinýho?" odpověděl Andrew.
,,Přesně tak." potvrdil general ,,Zítra ráno v šest odjíždíte. Můžete jít."
Všichni odešli zpět do svého pokoje. Tam si začali balit věci. ,,Doufám, že tam všechno bude v pohodě." nadhodil James.
,,Podle zpráv by mělo." pokračoval Henrik.
,,Já doufám, že tam budou ženský." řekl Luis a všichni se zasmáli. Pak někdo zaklepal na dveře a pak je otevřel. Do pokoje vstoupila asi 25-ti letá žena. ,,Můžete jít do komunikační místnosti zavolat svím rodinám." usmála se na ně a připravila se k odchodu.
,,Slečno, jak se vám daří? Nechcete trochu pokecat?" zeptal se okamžitě Luis. Žena k němu přišla, přisedla si k němu na postel a řekla ,,Já se mám dobré, co ty?"
,,Teď už výborně." odpověděl.

,,Tak myslím, že půjdeme pánové." řekl Andrew a zbylí čtyři odešli do komunikační místnosti. Jakmile zavřeli dveře začali se smát.

V komunikační místnosti si všichni sedli k jednomu telefonu a zavolali svím rodinám. Andrew prvně zavolal své mámě. Chvíli to nikdo nezvedal, ale pak se ozvala ,,Kdo tam?"
,,Tady Andrew." odpověděl.

,,Bože synku! Jak se máš? Co děláš?" vyhrkla najednou. Andrew se pousmál a řekl ,,Já se mám vcelku dobře. Máme po výcviku a zítra ráno pojedeme hlídat na hranice s Mexikem. Kde máš ostatní? A co vy? Jak se tam máte?"

,,Jeli nakupovat. No co ti budu povídat. Phillip pořád nosí pětky, táta mě štve a já pořád vařím."
Andrew se usmál.
,,Takže všechno při starým."

,,Jojo. No hlavně se opatruj, ať se ti nic nestane."

,,Jasně, neboj. Hele mami já musím končit jo? Ještě zavolám Emilly a pak musím rychlé jít někam jinam. Pozdravuj tátu s Phillipem."

,,Jasně budu, měj se hezky a opatruj se."

,,Neboj, budu. Ahoj." zavěsil. Chvíli jen tak seděl. Pak vytočil číslo na Emilly. Ta zvedla telefon téměř okamžitě.
,,Prosím?" Andrew neodpovídal. Jen poslouchal její hlas.
,,Kdo je tam?" zeptala se znova.
,,Ahoj lásko." řekl potom.

,,Bože Andrew?? Si to ty??"

,,Jo, sem."

,,Sakra já tě tak ráda slyším!"

Andrew se usmál ,,Jo, já tebe taky. Jak se máš? Co děláš celý dny?"

,,Já? Spíš ty! No teď se mám už dobře, když si se konečně ozval."

,,A před tím si se dobře neměla?"

,,Vždyť víš. Chybíš mi."

,,Ty mě taky. Ale neboj, já se vrátím."

,,Ale kdy? Až za dva roky...no, jak se máš ty? Povídej." zeptala se ho.
,,Já se mám taky vcelku dobře. To víš no, po týdnu tě zase slyšet to je jako....se po dlouhý době pořádně najíst."

,,Ty pořád všechno přirovnáváš k jídlu. Vůbec si se nezměnil." začala se smát.

,,A měl bych?"

,,Ne, vůbec."

,,Tak vidíš." řekl a tentokrát se zasmál on ,,Mám po výcviku. Zítra ráno odjíždíme hlídat hranice s Mexikem."

,,Achjo. Prosimtě hlavně na sebe dej pozor, ať se ti nic nestane. Asi bych to nepřežila."

,,Neboj se, nic se mi nestane zlato." řekl a usmál se.

,,Končíme!" ozval se nějaký hlas.

,,No nic Emilly, já musím končit. Měj se hezky a opatruj se. Miluju tě."

,,Já tebe. Opatruj se."

,,Neboj, budu." řekl a zavěsil. Zvedl se od telefonu a přešel ke zbytku čety.
,,Kam deme teď?" zeptal se jich. ,,Na pokoj?" řekl Henry.

,,Myslím, že tam asi jít nechceme." zašklebil se James. Všichni se začali smát a pak společně odešli.

Použitá píseň - Bon Jovi - Thank you for loving me