🍌7🍌

464 26 1
                                    

Ráno jsem se probudila a chtěla se otočit na druhou stranu. Ale něčí silná paže přes můj pas mi to nedovola. Povzdechla jsem si a pokusila jsem ji sundat, tak, abych nevzbudila Martinuse.

Neúspěšně... Matrace se vedle mě prohla a já jsem tak zjistila, že jsem ho vzbudila.

,,Promiň." Zamumlala jsem.

,,Za co? " Řekl a sundal ze mě ruku.

,,Uhm. To je jedno... " Odbyla jsem ho.

Vstal a posadil se na kraj postele. Já jeho gesto zopakovala a promnula si oči.

Vstala jsem z postele a vzala si oblečení a zamířila do koupelny. Tam jsem se převlékla a vrátila se zpátky do pokoje. Martinus už byl oblečený.

,,Co chceš na snídani? " Zeptala jsem se.

,,Asi se nasnídám až doma... "

,,Nasnídáš se tady, to je rozkaz! "

,,Fajn" Zvedl ruky na náznak, že se vzdává.

,,Tak je hodný. Pojď. " Řekla jsem a šla společně s ním do kuchyně.

,,Máš rád volské oko? " (Proč to zní tak divně?! 😂😂😂)

,,Jo." Řekl a sedl si na židli ke stolu. Já jsem protočila oči a začala jsem hledat suroviny.

___

,,Máš to dobré. " Pochválil mi to Martinus, když si do pusy dával poslední sousto.

,,Díky.... "

,,Nemáš za co. " Usmál se.

,,Víš... Přemýšlela jsem... "

,,A o čem? " Zajímal se.

,,No... O tom našem nepřátelství... "

,,A? " Bože, je tak nedočkavý jako při fotbalovém maratonu, či co...

,,Uhm. Možná bychom tedy mohli být... Kamarádi... Já ale nevím... Je to takový... Nezvyk... Víš jako, bavit se s tebou, aniž bychom se třeba nějak 'nepobili', nevím no... "

,,Mně se ten nápad líbí, ale... Do ničeho tě nenutím... Já už prostě jen nechci být tvůj nepřítel... Můžeme se klidně ignorovat.... Ale. Za to přátelství bych byl opravdu rád... " Pokusil se o úsměv.

Zapřemýšlela jsem se... Mám se s ním bavit jako s kamarádem?

,,Samozřejmě ti na to dám čas... " Dodal.

💙🍌•love bananas•🍌💙

ANNAnas Gunnarsen ❤

I Hate You! I Love You! ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat