I Hate You! I Love You! ✔️

🍌38🍌

Vešla jsem do budovy s Lukasem, který mě držel za pas. No hned mě pustil, když uviděl svojí dívku, se kterou šel on.

Pohledem jsem skenovala všechny lidi, doufajíc, že uvidím toho pravého.
Když už jsem ho ale nemohla najít celkem dlouhou dobu, vydala jsem se k nejbližšímu stolu, kde jsem si následně sedla a napila se vody, která byla nalitá ve skleničce.

,,Ahoj!" Obejmula mě osoba zezadu a já podle hlasu poznala, že se jedná o Lay.

,,Ahoj!" Vypískla jsem a objetí jí objetovala.

,,Kde máš Tinuse?" Zeptala se mě po chvíli, když se usadila vedle mě.
Já na to jen pokrčila rameny.

,,Nevím... Nemůžu ho nikde najít a co ty a Marc-" Nestihla jsem to ani do říct a někdo mi rukama zakryl oči.
,,Lukas?"

,,Nene." Řekl ten někdo a já rychle sundala jeho ruky z mých oči a pevně ho obejmula. (Asi dělejme, že má dobrou náladu...? 😂)

,,Ahooj, kde jsi byl?"

,,Musel jsem si něco zařídit, tak jsem na chvíli vypadnul vedle, proč? Hledala jsi mě? "

,,Jo, to hledala." Řekla jsem a usmála se na něho.

,,A nejdeš si zatančit?" Zeptal se celkem nervózně a promnul si zátylek.

,,Jo! Proč ne?" Usmála jsem se a chytla ho za jeho již zmíněnou ruku.

,,Tak hodně štěstí! " Šeptla Layla směrem k Martinusovi tak, aby jí slyšel jen on, ale já to stejně slyšela též.

,,Jak hodně štěstí? " Zeptala jsem se ho nechápavě, když už jsme byli asi 7 metrů od Layly.

,,Ehm.. Co? "

,,Nedělej, že nevíš o co go! " Bouchla jsem ho hravě do ramene.

,,Au!" Ironicky pronesl a chytl se za rameno.

,,To to tak bolelo? Prosimtě nezlomila jsem ti ruku? " Nevinně jsem zamrkala.

,,Skoro jo! "

,,Hah to určitě. " Řekla jsem nakonec a chtěla se ho ještě jednou zeptat na to, jak to Layla vlastně myslela. No ale jeho ruky, které se ocitly na mém pasu, když začala hrát pomalá písnička mě totálně odzbrojily od jakýchkoliv jiných věcí. Nevím jak to bylo možné, ale pocítila jsem takový divný pocit, který se najednou začal dít v mém žaludku... Jakoby mi tam začalo poletovat hejno motýlů... Bylo to příjemný... Sakra příjemný...
No nakonec jsem se odhodlala mu ruky obmotat kolem krku a začala jsem se s ním pohupovat do rytmu hrané písně...

___

,,Takže, myslím, že právě nastal ten čas, kdy by se už konečně měli vybírat král a královna plesu... " Začala svůj výklad ředitelka a já zbystřila, i když jsem věděla, že to rozhodně nemám šanci vyhrát. Jen jsem chtěla vědět, kdo to bude tentokrát.
,,A králem se stává... " Ani jsem si nevšimla popři mých myšlenkách, že ředitelka už si odvykládala i něco navíc a už ve svých rukách mnula dvě obyčejně bílé obálky.
Otevřela obálku a vytáhla z ní malý papírek. Pohled upřela po chvíli hledání toho správného na blonďáka hovícího vedle mě.
"Martinus Gunnarsen! " Řekla hlasitě do mikrofonu a sálem se roznesl hlasitý potlesk s pištění nějakých holek.
Martinus se na mě krátce podíval a jemně se na mě usmál a vydal se pro svou "královskou korunu" k ředitelce, která mu ji opětovně předala.

,,Děkuju." Řekl jí a převzal si od ní obálku.
,,No a královnou se stává.. " Pronesl a než obálku otevřel, přejel po ní jemně prsty a něco zašeptal. Neslyšela jsem ho... No pak obálku otevřel a vytáhl z ní papírek. Pořádně si to pročetl a pro sebe se usmál.
,,Annie Bøwers" Vydechl.

Po celkem dlouhé době zase nová kapitola...😌😏
Tak co říkáte? Co si myslíte, jak to bude pokračovat? 😅🤷‍♀

💙🍌•love bananas•🍌💙

ANNAnas Gunnarsen ❤