I Hate You! I Love You! ✔️

🍌20🍌

Když jsem dostala v jídelně oběd, viděla jsem, jak na mě mával vysoký blondýn, abych šla za ním. Já ho ale odignorovala a šla jsem si sednout sama. Letmo jsem se na něj podívala a on měl na tváři 'ublížený' výraz. Jen jsem nad tím protočila oči a věnovala se tomu hnusu, což měla být nejspíš bramborová kaše s nějakým masem.

Když jsem se konečně po chvíli váhání pustila do té kaše, si naproti mě sedl on. Jen jsem se na něj nechápavě podívala, ale on jen pokrčil rameny.
Povzdechla jsem si a jedla jsem ty věci na mém talíři dál. Nechtěla jsem se s ním nějak dohadovat. A? Proč jím tady ten hnus? Jednoduše, mám prostě hlad.

,,Tobě to chutná? " Zeptal se náhle.

,,Ne, ale mám hlad. "

,,Aha... " Řekl a sledoval mě.

,,Já vím, že jsem moc zajímavá, ale není to zrovna nejpříjemnější pocit, když na mě tak civíš... " Řekla jsem mu a on zatřepal hlavou, jakoby jsem ho dostala z jakéhosi tranzu. ( zase 😂 tranZ nebo tranS? 😂😂💙)

,,P-promiň.. " Vykoktal ze sebe.

,,V poho. " Odfrkla jsem si.

,,A-ann? "

,,No? Co? "

,,Nechtěla... Nechtěla b-bys dneska zajít v-ven? " Zeptal se mě a já na něho vyvalila oči, div, ze mi nevypadl z důlků.

,,Tak jo, proč ne, že? " Řekla jsem nakonec a sama sebe překvapila, že jsem mu tohle řekla.
Na to se jen pousmál a šel dát oběd zpátky.

,,Tak ve čtyři v parku. " Zašeptal mi,pro mě až moc blízko do ucha, když prošel kolem mě. Já se nějakým záhadným způsobem pod jeho dechem zachvěla. On si toho naštěstí nevšiml, jelikož byl asi tři metry ode mě. Co to bylo?

Když jsem tedy dojedla to 'jidlo', tak jsem odnesla tácek a šla si pro batoh. Pak jsem z jídelny vyběhla, jako neřízená střela, až jsem narazila do něčí pevné hrudi.

,,Dávej pozor, kam jdeš! " Okřikl mě... Martinus?

,,Pr-promiň... Tinusi. " Řekla jsem a chtěla odejít.. Ale on mě chytil za zápěstí.

,,Kdyby něco, jsem Marcus, jestli nevíš, Martinus má dvojče. " Řekl už o něco mileji. Jen jsem mu to odkývala, nechtěla jsem právě teď řešit Martinusovo dvojče, bcs jsem prostě všechno chtěla dodělat, abych s ním mohla jít ven.

,,Tak... Tak ahoj... Marcusi. " Řekla jsem a odmávala jsem ho. On mi nazpátek zamával též a já už jsem šla trošku klidněji domů.. Přece jen... Času mám docela dost... Ale i tak..

___

Když jsem došla domů, vytáhla jsem si klíče od vchodových dveří a následně je otevřela. Vešla jsem dovnitř a vyzula si své bílé vansky.

,,Je někdo doma? " Zeptala jsem se, i když jsem věděla, že doma asi ještě nikdo není, protože Lukas má zrovna dneska trénink.

,,Ano zlatíčko, jsme tady s Thomasem."
Zavolala na mě mamka s já se s udiveným výrazem vydala do kuchyně, odkud se máma ozvala.

,,Chtěli bychom ti něco říct. " Řekla a já začala pociťovat strach, že by mohla být třeba... No, vy víte, co...
,,Jde o to, že... Že tady Thomas s Lukasem budou bydlet.. " Řekla a mě spadl velký kámen ze srdce. Ale zároveň mě udivilo, že tyhle dvě osoby nám tu nebudou oxidovat už jenom pár dní, ale že tu budou asi navždy...

,,A-ale proč? " Zeptala jsem se.

,,No... My se s Thomasem máme moc rádi... " Mami... Tohle jsi mi mohla říkat, když mi bylo pět, už vážně vím, co to znamená slovo -milovat-...
,,A... Myslím si, že s Lukasem budeš dobře vycházet... Tak... Chápeš.. "

,,Hm.. No jasně. " Řekla jsem odšourala jsem se z kuchyně do mého pokoje. Už jsem mámu nechtěla poslouchat.
Takže on tady se mnou jako bude po skoro celý zbytek mého života spát? Na mé posteli? Tak to teda ne! Ještě se z něho stane nějakej perverzní debílek a stane se... To radši říkat nebudu.. No holt puberta dělá někdy divy...

Najednou jsem si vzpomněla, že jdu s Gunnarsenem ven a tak jsem si radši začala dělat školu.

___

Když jsem měla všechno hotové, bylo už třičtvrtě na čtyři, což znamenslo, že je právě čas vyrazit. Vytáhla jsem si ze skříně to, co mi prostě padlo pod ruku. (Média)

Rychle jsem vyběhla z pokoje a běžela do kuchyně, kde byla jen mamka, ale tím jsem se už ani nezabývala.

,,Mami jdu ven. " Oznámila jsem jí.
Ta mi to jen odkývala, protože se věnovala spíše novinám.

Tak jsem vyšla ven směr park.

___

Čekám tady už deset minut po čtvrté hodině a on stále nepřišel.

Začínám to tady vzdávat a už se chci vydat domů, jenže mě zastaví jeho hlas..

,,Ann... Počkej... " Otočím se a uvidím běžícího blonďáka s modrou růží v ruce...

Trochu delší dneska... 😂❤

💙🍌•love bananas•🍌💙

ANNAnas Gunnarsen ❤