I Hate You! I Love You! ✔️

🍌39🍌

Když to řekl, srdce v hrudi se mi úplně zastavilo. Tak ty jsis něco šňupla, nebo jako co? Tohle ti přijde normální?!
Ne. Nepřijde mi to normální, ale zrovna teď nemám nervy tady rozebírat chytré řečičky mýho debilního svědomí.

Layla mě trochu popostrčila a já jsem díky tomu málem hodila hubu o zem. Jen se trochu zasmála a když jsem se na ní s vražedným pohledem otočila, tak se na mě nakonec jen omluvně podívala. Kývla jsem hlavou a vyšla po schodech nahoru za Martinusem.
Ten mi nasadil královskou korunu a natáhl ke mně ruku, kterou jsem ochotně chytila. Sešli jsme schody, držíc se stále za ruce a šli jsme doprostřed sálu.

Spustila se pomalá hudba a než jsem se nadála, Tinus mě už pevně držel za boky.

,,Martinusi já nechci." Stoupla jsem si na špičky, protože byl o hlavu vyšší a tohle jsem mu šeptla do ucha.

,,Zvládneme to, neboj." Řekl a když viděl, že já mu ruky za krk sama asi neobmotám, dal je tam sám.

Začal se se mnou hýbat do rytmu hudby. Stále se mi díval do očí a usmíval se, což mě značně uklidňovalo.

Vlastně ani nevím, jak dlouho jsme tam takhle tančili a sálem se roznesl potlesk. Otočila jsem se na všechny, ale Tinus si mě otočil zpátky k němu.

Opřel se svým celém o to mé.

,,C-co to děláš, Tin-" Nedořekla jsem to a on mi na rty přiložil ukazováček. Sálem se tak rozneslo hrobové ticho.

Hluboce jsem dýchala, vůbec jsem nevěděla, co mám od jeho gesta čekat.
No když se ke mě začal nebezpečně přibližovat, došlo mi, o co jde.

Zdálo se to jako léta, než jsem cítila jeho horký dech na mé pokožce. Najednou se jakoby zastavil. Nechápala jsem.
Netušila jsem, o co se jedná.
No nakonec jsem to prostě nevydržela... Musela jsem to udělat...

...Přitiskla jsem své rty na ty jeho...

Cítila jsem, jak se jeho koutky zvedly do nemalého úsměvu.
No nakonec se odhodlal udělat první pohyb.

V tu dobu mnou prošel ještě o hodně víc zvláštnější pocit, než když jsem s ním tančila.

Pohyb jsem zopakovala... Nemohla jsem mu odolat. Jeho rty byly jako droga. Ale ne jako droga, která vám ničí život... Bylo to něco jako byjste si zamilovali určitou věc, která vám neškodí ve vašem zdraví. Byl to úžasný pocit, cítit jeho horké rty na mých.

Chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo...
No vždy to krásné musí jednou skončit.
Tinus se z polibku totiž odtáhl pro dostatek kyslíku.
Ale neodtáhl se moc... Odtáhl se tak, aby byl ke mně co nejblíž.

Sálem se zase roznesl potlesk, jako před dobou, než jsme se políbili, ale byl mnohem hlasitější... Jakoby tu nebyla jen naše škola, ale rovnou celé město!

Opět se na mě usmál a vydechl.

,,Annie?" Zeptal se dost nervózně.

,,Ano?"

,,J-já... Já tě miluju." Šeptl a pohled mu radši hned spadl na zem. A v tu dobu jsem si to uvědomila. Ten zvláštní pocit, který jsem pociťovala, když mi byl nablízku... Ten pocit, když jsem cítila jakoukoli část jeho těla na mém těle... Konečně jsem si uvědomila...

Že to on je ten pravý, na kterého jsem celou tu dobu čekala... To on je ten, který mi umožnil můj šťastný úsměv... A naše stará minulost. Fůůů. Já žiju budoucnost! Žiju to, co se odehrává a odehrávat bude.

,,Já tě taky miluju. " Vydechla jsem potichu, aby mě slyšel jen on. Pak zvedl pohled ze země a věnoval ho pouze a pouze mě.

,,Vážně?" Zeptal se nevěřícně. Nemohla jsem přehlednout, když se mu v očích objevily velké hvězdičky, které mi dávaly jasné najevo, že je opravdu ohromený mou větou.

,,Vážně." Ujistila jsem ho a on se na mě strašně usmál.
No než jsem úsměv stačila opětovat také, jeho rty se v okamžiku zase přitiskly na ty mé...

Tak... 😊😅
Teď už bude asi jen epilog a knížku definitivně ukončím... 😊😓
PS. Blížíme se k 2k přečtení 😍
(Dáme to do konce příběhu? 😍)

💙🍌•love bananas•🍌💙

ANNAnas Gunnarsen ❤