I Hate You! I Love You! ✔️

🍌27🍌

,,A-a co když odmítnu já? " Zeptala jsem se, když už se i naše nosy otíraly o sebe. Radši jsem se odtáhla. Co jsem tak zaregistrovala, tak se to Martinusovi nejspíš moc nelíbilo...

,,Ty odmítnout nemůžeš. A neprotahujte to! " Řekl Mac s pokrčením ramen.

Takhle. Víte proč to takhle řeším?
Je to možná divný, vhledem k tomu, že mi je za chvíli sedmnáct, ale... Nikdy jsem se s klukem nelíbala... A nechci, aby můj první polibek byl jen kvůli nějaký podělaný flašce... Takže tak no...

,,Hm tak to máte asi blbý! " Vyplázla jsem na ně jazyk. Layla něco pošeptala Marcusovi a Martinusovi a následně se na mě všichni tři zákeřně ušklíbli...

Já jelikož jsem chytrá hlava, tak jsem se radši zvedla,abych třeba zdrhla,nebo nevím co,kdyby se o něco pokusili, no karma mě asi navštívila... Lay a Mac mě chytili za obě nohy, takže jsem se nemohla pořádně pohnout. Někam mě za ty nohy tahali a tak já, abych nehodila hubu s mojí šikovností, tak jsem si radši sedla zpátky. Pak ke mně přešel Martinus a já pocítila, že to, co se chystá udělat nevětí nic dobrého...

Když mě ale začal lechtat, moje očekávání vymizelo a vyměnil ho můj hlasitý smích...

Když už jsem téměř nemohla ani dýchat a slzy se mi valili z očí proudem, tak se Martinus zastavil.

,,Tak co? " Zeptali se všichni sborově se stálým úšklebkem na jejich tvářích.

,,T-tak... Dobře... *povzdech* Vyhráli jste... " Řekla jsem nakonec, protože už bych to vážně dále nesnesla...

,,Fajn." Řekl Martinus a ani se neobtěžoval s tím, že by mě třeba zvednul nebo abych se zvedla sama.
Prostě se ke mně naklonil a už byly rychlostí blesku jeho dva polštářky přiložené na těch mých.

Ehm...? Znáte ten pocit, jakoby vám v břiše začalo létat miliony malých šimrajících motýlků? Nebo taky vaše splašené srdce v hrudi, které jakoby mělo za chvíli explodovat? Tak přesně tohle teď a tady cítím já...

Martinus svými rty lehce pohl proti těm mým a já jeho bohyb váhavě zopakovala. No a takhle to pokračovalo nějakou chvíli. Srdce mi tlouklo jako splašené a mě už trochu docházel kyslík, ale on se zrovna na to na chvíli odtáhl, pak se zase přilepil na mé rty. Teď přidal ale i jazyk, snažil se s ním prodrat mně do úst a já mu teda nakonec po nekonečné nerozhodné chvíli ten vstup přeci jen povolila...
Víte, co je v tuhle chvíli nejhorší věc?
Že oba (Layla i Marcus) drželi huby a mě tak nechali, abych se tak nějak poddala Martinusovým vášnivým polibkům...

Po snad nekonečné době se pan Gunnarsen mladší rozhodl konečně se ode mně odtáhnout. Já se v tu chvíli tak tak držela, abych na místě neomdlela. Ne, že by se mi ten polibek od něj líbit... Teda... Co to kecám? Líbilo se mi to asi víc, než by mělo... A teď zas melu co? Ale... No takhle. Prostě ten všechen nával... Bylo to d.o.k.o.n.a.l.é! I když jsem se s ním líbala zcela nechtěně alespoň z mojí strany... Prostě se mi to i tak, mně z neznámého důvodu líbilo...

Martinusovi narozdíl ode mě po celou dobu hry pohrával spokojený a možná... Zamilovaný? Úsměv na tváři...

Konec. 😈💕

Ale jasně, že ne! Jen asi za chvíli opravdu bude. 😏🥕💕
Ale to píšu stejně furt! 😏😂💕

💙🍌•love bananas•🍌💙

ANNAnas Gunnarsen ❤